kdybych bydlela ve velkém proskleném domě
na páté avenue
každý den bych na okno nalepila vzkaz
a v jednom z tisíce protějších bytů
by si ho vždycky ráno přečetl
neznámý muž s pomádou
modrou košilí a dalekohledem
(asi by to tím skončilo
ale byl by to dobrý příběh)
kdybych bydlela v ulici de Saint Martin
nechala bych si z nejbližší kavárny
natáhnout trubičku až do pusy
a z balkónu bych pozorovala
jak bílí koně táhnou oblohou
přemýšlela bych o tom
proč je vlastně neumím střílet
a možná bych časem i na něco přišla
ale takhle...
stehuju minutu po minutě
do bílých prostěradel
myslím na to, že až mi dojdou ta prostěradla
prošiju všechny koberce, záclony
šaty a polštáře
a když to bude málo
když se svět uchem jehly
neprotáhne zpátky
píchnu se aspoň do prstu
a nechám si zdát
sen o stoletých růžích
od Luisa
dne 21.03.2020 22:44 ·
4 Komentářů ·
154x čteno ·
Uražený světy mívaj pro svou uraženost spousty důvodů,
a my musíme (ač to zní téměř "fasádně") hledat cesty a dělat všechno proto,
abychom si je mohli naklonit zpátky, uchlácholit je,
pokud nechceme žít už navždy jen v zaokenních představách.
Na druhou stranu onen deficit kontaktu s nimi přivádí mysl k zákoutím,
do kterých bychom jinak možná nevstoupili, kudy bychom šli jen mimoděk,
bezcílně, bez chápajícího, hlubšího rozhledu.
a když to bude málo
když se svět uchem jehly
neprotáhne zpátky
píchnu se aspoň do prstu
a nechám si zdát
sen o stoletých růžích
Vorčo,/b] děkuju za přečtení a reakci, vážím si toho.
A [b]Jarku, děkuju, ráda si do oněch zákoutí přivolávám různý kraje světa aspoň slovem... (a koně se střílejí, vím, ale zas s poctivostí dlouho půjdeš, říká se. :))
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
