že jsem ti vzala příležitost
přebrat mě muži
mýho života
To bys teprve viděl
jak ženská dovede křičet
Ani jedna tě nemůže nesnášet tolik
jako já
po několika letech nás dvou
vedle sebe
Byla bych tě
bila
Každej den ti drala kůži z ramen
Abys mi dokazoval že jsem to já
Do koho
V kom
U koho můžeš
Že jsem to já
Nenávidím se za to
kam až by náš vztah mohl dojít
Kolik krve proteče mimo moje spáry
Kolikrát se napřímíš s lehkostí jak prut
Bez tíhy těla ženy v náručí
Jako kdybys byl k ničemu
Jako kdyby se obloha pohodlně obešla
bez tvejch ramen
A nebylo žádný zkurvený pohoří
kterýmu bys musel denně dokazovat
že jsi to ty
kdo ho drží nad vodou
Za to kam už nemůžeš
dnes nenávidím
tehdejší čirou radost
vítr ve vlasech
jemná pohlazení
Bezmoc bezzubost sůl v dlaních
Prázdnotu
bez pronikání
Spaní
Nenávidím spaní.
.
od cvrcka
dne 26.05.2020 21:46 ·
13 Komentářů ·
264x čteno ·
Dobře, tak budu první :)
mám někdy pocit, jako by všechny ženy světa (ale možná to jsou jenom ty, co znám), byly nějak spojený jedním tématem. A pak Vás tady čtu a říkám si, aha, takže takhle to má ona. A vždycky mám pocit, že tomu naprosto rozumím, takže ho mám i tady. Myslím, že jsi to vystihla. Možnost a nutnost nevyužití. Je v tom něco děsivého.
že jsem ti vzala příležitost
přebrat mě muži
mýho života
mám někdy pocit, jako by všechny ženy světa (ale možná to jsou jenom ty, co znám), byly nějak spojený jedním tématem
- chtěla jsem říct, že moje téma tohle zatím nikdy nebylo, ale...
pokud jde o nevyužitý příležitosti, tak... musím přiznat, že si představuju, že až umřu, probudím se na takový velikánský louce, na tý bude kámen a tom bude sedět první muž, kterýho jsem měla ráda, ale nakonec to nevyšlo. (Nevím proč na kameni, představy jsou prostě nevyzpytatelný - nechci vědět, co by tomu řekl Freud. To nechci vědět o ničem.) Noa budeme tam sedět, dívat se na sebe a úplně všechno o sobě vědět a pak zapadne slunce, já vstanu a půjdu, až dojdu na další louku, na který bude sedět další chlápek. A bude tam konečně nad slunce jasnější, že na týhle zemi, s limitama, který byly, bylo lepší, že to nevyšlo.
Bhm.
Takže to je moje verze.
Takže nemůžu říct, že by to nebylo moje téma.
(Asi o tom jednou něco napíšu, abych s popisama svejch vzdušnejch zámků neotravovala pod cizíma dílama.)
A mimochodem si uvědomuju, že moje skalní naivita může být klidně způsobená tím, že jsem nikdy nebyla vdaná.
Chesterton napsal, že vždycky víc věřil klepům starých bab, než zaručeným pravdám starých panen. Takže tím bych se ráda uvedla na pravou míru.
Jinak. Pokud jde o ty filozofický náznaky, který tam jsou - o tom, jak ramenama podpíráme oblohu a tak - tomu osobně nevěřím, mám za to, že by pohodlně držela i bez nás, nemyslím si, že by člověk cokoli musel... jenže každej z nás přirozeně chce, chceme být důležití a nepostradatelní, trpíme, když si tak nepřipadáme... a přitom důležití a nepostradatelní už jsme, dávno jsme, aniž bychom hli prstem... prostě toto mám jinak a celkově asi pohledem jedna k severu, druhá k jihu.
Hm. Je zvláštní, cvrčko, že pod tvýma dílama je tak těžký být neosobní, komentovat lahodící tok slov a tak. To je asi dar, dostat z lidí věci pár verši.
:)
Bez ohledu na to, že to nikdy nebylo tvoje téma (já to nemyslela takhle doslova)…
Tímhle jsi mě neskutečně pobavila:
já vstanu a půjdu, až dojdu na další louku, na který bude sedět další chlápek.
já mám totiž představu (vůbec nevim, jestli bych se k tomu měla přiznávat, je v tom něco úchyláckýho), ale domnívám se, že až umřu, potká všechny svoje platonický lásky a nějak si s nima odžiju ten svůj příběh (ačkoliv s většinou bych už teda nechtěla nic mít:) to byli hrozný exoti některý)… aby litovali, že mě nepotkali, že prostě o hodně přišli :DDD
A já chci k tomu zatím damy říct, ze prostě miluju polohy ženy. Opravdu fakt se učím v klidu vykreslit jednu z postav svýho dramatu. Bez obavy, ze za ni budu pokladana. A i kdyby! Baví mě říkat, ze tam je. Protože se to nesluší. A vůbec to není celá pravda . Ale lidský osobní.....to beru jako poklad. Pod svým i jiných. Dík za chvilky s vámi!!
Opravdu fakt se učím v klidu vykreslit jednu z postav svýho dramatu.
řekla bych, že tady se ti to povedlo
s emocionálním křikem, naléhavostí
tohle já v tom cítím
říkám si proč by básníci měli opěvovat svoje múzy jen v dobrém
nebo ve zklamání
my samy se umíme vykreslit zas s muži, trochu jinak
a mám často pocit
že hystericky :-)
Vorco, jj. A chtělo to bejt mnohem víc o každodennosti než přímo "dalších moznostech". To je přece jenom kulisa! Ze to píšu nejakymu jinymu chlapovi. :) diky
Tohle bych chtěl jednou vidět na vlastní uši, protože
není prdel rozehrát takovou atmosféru bez jakýkoliv interpunkce
nebo rozestavby textu do účinně výtvarnejch poloh.
Řveš tu na mě až k pojednání jakousi smířlivostí v závěru,
aniž bys jakkoliv jinak ozvučila,
když "jen" dobře dávkovanou rezonancí toho textu pracuješ k neznámýmu
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
