Rubínovým obzorem pulsuje maják
na opuštěné pláži chatrč
vně se zimomřivě schoulenými slunečníky
u zápraží v potrhaném svetru
šlachovitý stařec João
naposled jí koláč bola
dopil chladné kakao.
Podzim v matu rán
vítr honí se za ocasem
zvedá oceánu chladné kyčle vln.
Bosý hýl u náhrobku
zarputile tají potrhané lásky noci
hedvábných punčošek dam z Machia.
---
Jaro se topoří a ticho v nouzi
dálavy sneslo se hejno turistů
na dveřích chatrče petlice
a piercing zámku… bdělý kov
slunečníky mají na kahánku
vystoupal João
strmým modrem bez návratu.
Písku pláže u pobřeží
jak artefakt z vanitas
trčí slepé brýle
vedle rozevřená kniha Hemingwaye
větřík čelem plným píle
v nedočteném díle listuje si
… a není sám.
Záhonů korálů oceánu
dna otevřel se klín
skrytu za větrným ramenem
nahlíží marlína zvídavý stín.
od Schalamounek
dne 29.03.2021 15:11 ·
6 Komentářů ·
209x čteno ·
Připomněls seriál Jao, kterej běhával v televizi,
a kterej nedokážu nikomu připomenout.
Džungle, stařec, a já hltal příběh jen o něco málo míň,
než kolemjdoucí přírodu.
Dobrý obraty, přirovnání, však v celistvosti v nepochopení.
Asi obdobná reakce odpovědi, jako k Midimu.
Zmíněný seriál jsem neviděl. Joao není fiktivní a "příběh" reálný. Zemřel při práci na pláži a zůstali po něm v písku brýle, s jeho oblíbenou nedočtenou knihou "Stařec a moře."
Děkuji Jaroslave, za názor a přečtení*
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
