nepoznávám se
v oknech cihlových domů
ani v akátech rostoucích mezi zídkami
nepoznávám se
na jiskřivých hladinách jezer
ani v obloze
při západu plné věžiček a věží
nepoznávám se
ve svých vlastních představách
ani v té o kávě s množstvím
šlehačkových střech
ani v té o letadlech tryskajících hlavou
jako bych sama sobě
někam odešla
a možná v noci
a nevšimla si
že ráno slunce
zaťukalo čelo
a nic nepoznalo
tak těžko se mi od té doby chodí
ve vlastních stopách
tak těžko chytám
druhý dech
II.
kde jsi
má milá kde jsi?
ještě se prochází volání nad lesy
a těžkou oblohou zní
jeden prázdný akord
až do jehličí
na vršek květů mechu
zní
a já
zítra nevstanu
a ani popozítří
tím lesem neprojdu
na žádnou druhou stranu
zůstanu
mezi kořeny
udivená až málem ztracená
tak málem
že kdyby toho bylo víc
bylo by se to nestalo
a taky
má krajina v slepých očích spí
čím víc se budu modlit
tím dřív zabloudím
už se nepoznávám
od Luisa
dne 30.03.2021 21:54 ·
3 Komentářů ·
168x čteno ·
vlastně by mi to stačilo v počátku, do těch "představách"
je to asi tím, že já jsem ve vyjádření strohá
možná to ostatní není vata, je to přece jen podstatné
hlavně pro mne
tak těžko se mi od té doby chodí
ve vlastních stopách
tak těžko chytám
druhý dech
Jako obvykle plno poetické obraznosti. Taky plno jakéhosi nejasného smutku... Přiznávám se, že právě takové psaní ve mě rezonuje. Snad jen ten konec mi přijde nějaký nedodělaný, ale možná je to tak schválně...
Přesně včas ukončené nepoznávání, aby se text dokázal plně rozvinout
po barvě přírodních motivů a Tvý očividný "závislosti" na nich -
uvěřil sem s chutí, aniž bych musel cokoliv navíc dohledávat.
(snad jen závěr, možná nadbytečně a trochu kostnatě znovu obrozující prvotní motiv,
a pak: „má krajina v slepých očích spí“...)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
