V základě toužíme jen po jednom: po pravdě. Vymanit se z hukotu slov, probít se schématem obrazů a proniknout k pravdě, nahé, prosté, třeba i smrtelné. Po všech nebohých příbězích, se samým mlčením spočinout na tvrdé a temné půdě, nevidět, nedýchat, nežít, ale posledním zábleskem vědomí obsáhnout pravdu, jedinou důstojnost. Zhasněte příběh a fantazii jako čadivou lampu. Svítá. (Ivo Andrić)
ve třinácti jsem si zašla do kostela
aby mě farář pokřtil
za kmotru mi šla patnáctiletá kamarádka
která se tomu obřadu smála
moc si toho nepamatuju
jen, že mi polejval hlavu a odříkala jsem Otčenáš
do kostela chodím jen svátečně
mám svoji víru v boha v sobě
ale mám jeden oblíbený
Panny Marie Vítězné aneb Pražské jezulátko
ke kterému jsem přišla zvláštní náhodou
natáčela jsem tam tři dny, jako komparz
ve filmu Možná přijde i Ježíšek
pak jsem v tom samém dostala malou roli jeptišky
fotograf mě tenkrát o pauze zvěčnil v tom kostýmu, s cigárem
a říkal, že Duka by měl radost
Bibli jsem nečetla, ale o deseti přikázáních vím
po přijmutí jednoho z nich
cti otce svého a matku svou
se značně vylepšily vztahy s mojí mamkou
a já říkám
díky Bohu
vím, že je ke mně tolerantní
.
od Vorona
dne 04.07.2021 08:55 ·
11 Komentářů ·
223x čteno ·
Myslím, že umíš ve svém životě vidět symboly. Je to podle mě dar, jak pro život, tak poezii. Sama si tyhle věci povoluju vlastně až teď, v poslední době, i když je ještě neumím úplně číst.
Tyjo! Snad neznim moc ezotericky :D ale jinak symboly a intuice obecně by měly podle mě spadat i do života racionálních smrtelníků...
Nic.
Tu báseň by měl někdo natočit... vidím tě, jak ti kněz polívá hlavu, což připadá náramně vtipný tvojí pubertální kamarádce. Někdy mě tyhle projevy serou, ale člověk se s tím asi musí smířit, že někteří lidé reagují smíchem, když nevědí, co jiného by... nedávno jsem šla s kamarádkou na víno a na Míráku nás oslovila slečna s prodejem parfémů (jakože... na Míráku tě zřídkakdy někdo osloví s prodejem něčeho jinýho, než pervitinu), takže jsme s Renčou přidaly do kroku, ačkoliv ta slečna nevypadala nijak nebezpečně. Za zádama jsem najednou slyšela úplně hysterickej smích a v ten moment jsem zaznamenala druhou, stejně vyladěnou, slečnu. Přiznávám se, že mě to úplně vystrašilo, ale kamarádka řekla: Asi vypadáme, že si to nekoupíme... to mě pobavilo.
Když čtu tvojí báseň říkám si, jak hezky umíš vyprávět a jak si čtenáře vedeš přesně tam, kam chceš.
Tak Stínko, já ti teda předem moc děkuju, za tvůj obšírný koment
především s pohledem ,který mne fakt zajímá, dokážeš to teda fakt poutavě vylíčit
ty souvislosti, které si spojuješ a ten běh, co ti jde hlavou
zajímavé pohledy na věci a i to co si o tom mém psaní myslíš
tvůj koment je vlastně další, svým způsobem ,myšlenkový příběh,
který fakt dokáže zaujmout
jo a s těma symbolama, to máš asi pravdu :-) jsi velice vnímavé a chytré děvče :-)
moc děkuju :-)
O bohu toho vim hodně málo, asi i proto, že se moje máma modlívá od jaktěživa jen příležitostně
(pohřby, záplavy, zprávy v televizi). Přesto o sobě mluví jako o věřící.
Asi i proto víře nepřikládám větší význam, když se může takhle zanedbávat.
Do kostela jsme chodili všechna děcka z našeho paneláku.
Pan farář byl strašně hodnej člověk, kterej se nás, největší zmetky, raubíře a postrachy okolí
nesnažil obrátit, jen se nám díval do očí a uměl mlčet tak nahlas...
Já měl na starosti vždycky kamna - byla to malá kaplička na kraji kostela,
ale sem tam přihodit kus dřeva mi přišlo jak jeden z nejdůležitějších úkolů toho odpoledne.
Za každou návštěvu jeho kázání jsme dostali obrázky svatýho,
a o ně pak hráli karty.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
