2021. Směju se ti do tváře, protože vidím, jak se tvoje boty začínají točit špičkou nazpátek Není třeba brát do ruky hned kladivo (který bys byl raděj, než hřebík), navíc, když už ho v ruce máš, jako ten hřebík začne jistě vše brzo vypadat. Než ho ale odložíš, věz, že setrvačný krok středem po proudu, to je skoro na hřích. A když ne vlny, prosil bych tvým směrem sem tam nějaký ten šplouch.
A že mi šplouchá na maják? Inu, kdo jsem já, abych to popíral. Člověk většinou zmoudří až ve chvíli, kdy mu to k ničemu není. Budoucí zpětné zrcátko na mě drobnohledí už teď, ostatně, milá čtenářko, chraň nás pánbů kudrnatej od kročejí do stejné řeky, ale nebyli jsme už u toho? Rakouské přísloví říká, že přátelství se slovem neuplete a co taková pověst? Slovem by se o takové vplutí do lidských řečí posnažil snad každý, až by lítaly chlupy za obraz. Jen ten čin.
Čtenáři, každé století, dekáda, nás s dosud nezrezlou pravidelností učí, že na spásu z vnějšku se čekat nevyplatí. V tomto navíc všude na světě vítězí povrchnost. Není na čase znovu se ptát, jak udržet čtyřspřeží krajnosti na uzdě? Kde hledat pravdu u člověka, který na ni nevěří? Než válka, jsou třikrát nebezpečnější bublinky v šampaňském? Velbloudi v hrbech?
od Egon Sirka
dne 19.08.2021 07:41 ·
6 Komentářů ·
186x čteno ·
jsem tady a přesto vedle -
pro mě příliš zozsochaný, když až posledním odstavcem
sklízím slova konečně do svýho věrtelu,
abych mohl prohrábnout v pýše, že lapil jsem
snad příležitost, snad myšlenku...
nevím, koho tu soudíš a připadá mi že soudíš
jen je naše právo soudit?...nebo přísluší jen Bohu?
někdy to taky dělám a v tu chvíli si říkám, že mi to nepřísluší...
nicméně kritika, kterou člověk slyší, může mu být i prospěšná...
pokud tedy není dostatečně sebekritický sám :-)
Je to o lidu. Vmasírovávání roztoku chilli do zad a šíje architektům, sociálních sítích a tak. Myslím si, že soudíš plebs, máš strach co s námi dělá interfernet, ale je to všechno složitý. A do toho všeho, jsi zvukomalebný, divně k tomu, co chceš, asi, posunout.
Jarku, vidím to. Jsem netrpělivej autor, Inka by taky vztyčila prst a řekla něco o nedůslednosti, línej škrtat, česat, čtenáři blíž.
soudíš a připadá mi že soudíš
V blogu často, i tady, mluvím zvlášť na svůj vrub. To mě je třeba jít z proudu na kraj do houštin.
Myslím si, že soudíš plebs, máš strach co s námi dělá interfernet
To bych možná soudit chtěl, ale jen pokud bych držel víru, že to k něčemu bude – to mám jen málokdy. A samozřejmě strach mám velkej. Jsme na něj prostě krátký. A co chci? Tady hlavně nenechat uplout a podělit se o slovíčka, který nechci nechat jen tak umřít, když už je lovím z hovorů, knih, situací nebo vlastní rozjařený makovice.
nesouhlasím.
Jasně, že ne všude, ale hodně a často natolik (to je tou viditelností), že pro povrch není vidět hloubka. A to mi souvisí s tím středním proudem, no. A konec konců se dá obrátit i ta první věta. Člověk třeba nezmoudří nikdy nebo zmoudří právě ve chvíli, kdy to má smysl. A kdo to vůbec posoudí než člověk – míra všech věcí?
Představuju si čtyřspřeží krajnosti. A v předloženém tipu působí docela hranatě. Kdežto si myslím, že takové si capotá spíše v kruhu. A představuju si i jak se v takovém asi moudří. A myslim, že to asi jde jen vždycky docela na chvilku a možná se o tom ani neví.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
