konkrétně se jednalo
o maršmeloun propíchnutý větví
dozrál deštěm
teď
poletuje nad eternitovými střechami
a mění barvu i chuť
ve vůních z komínů
II.
na každou otázku
je někde odpověď
málokdy
dává smysl
který byste čekali
je jako klíč který má o zub víc
zámek lze otevřít
zavřít už většinou ne
zlaté jablko které pustí
princezna z věže
se vždycky zatoulá
k nohám špatného nápadníka
a on se usměje zvedne ho
a běží po schodech nahoru
co mu stačí dech
a ona tam sedí a ani nedýchá
vzrušením a pak řekne
ach to je mi ale překvapení
a ono opravdu je
protože kdyby existovaly skutečné sudičky
řekly by:
takhle to být nemělo.
jablko se zarazilo dole o obrubník.
poskočilo nesprávným směrem a -
na každou odpověď
je někde
předem připravená linka
tenká rovná a střídmá
jak povrch ranveje
ale
komety dál létají zešikma
pampelišky jsou k vidění
právě tam kde měla růst petržel
až by se mohlo zdát
že nakonec je nejlepší
preventivně dělat
špatná rozhodnutí
nebýt té jistoty
že na každou otázku...
mezi zasetou pšenicí
i mezi rašícím plevelem
šťastni jsou ti
kdo nacházejí růže
od Luisa
dne 13.12.2021 07:07 ·
7 Komentářů ·
217x čteno ·
Takto nejako by som sa chcela vedieť rozpísať.
Je zvláštne, že ten textík mi príde akoby chaotický, ale pod tými(mnohými) obrazmi je osudová myšlienka. Miešaš jablká s hruškami, aby si dokráčala ku tomu poľu. Niekto nájde ruže, iný maky a vlani som videla dokonca ľalie. A tie by tam nikto nikdy nehľadal.
Ono sa stáva, že sa iba ocitneme. Alebo, že sa ocitne niekde jablko:)
A páčia sa mi pampelišky(tentokrát v češtine úžasne nežné) a tiež kométy.
Žiaria ako tie druhé slnká - púpavienky. A nakoniec v tom vesmîrnom(usporiadanom) chaose, sú najkrajšie aj tak kvety.
Rastú si kde chcú:)
No tedy*
I. Výtečné metafory a hravá snovost. To mě hodně baví a oslovilo.
II. Ta část je pro mně trochu rozvláčná a něco bych veršu ubral. Ale jsou tam skvělé věci na pokraji "ironické poezie" (o kometách a pampeliškách*) Konec vyústěn k zamyšlení a ne k odsudku. To je prima.
Za mě je to vydařená práce a se zájmem si ji pročetl*
Poněkud nekonzistentní báseň, byly by z ní dvě až tři, máš bohatou invenci a tady není moc ukočírovaná.
Ovšem je spíš radost číst takhle napěchované dílo než hledat /a někdy i marně/ v básních jedinou kloudnou metaforu či myšlenku.
Přijde mi, že kdybys odtrhla kousek ze svý výmluvnosti tady (právě tady),
něco by se narušilo, nenaplnilo. To něco by pak ani nedošlo k úpatí pomyslnýho vodopádu myšlenek, slov v něm.
Zachybělo by stejně, jak by mi bylo navíc rozsekání druhé, kompaktní části z ní, do menších kusů,
k čemuž sem se napoprvý přikláněl.
Intonace tu víc, než jen k zaslechnutí.
Tenhle způsob psaní je tvou nejvýraznější stopou na někdy až ne příliš žírném poli
internetový poezie.
To se takhle u chalupy jednoho rána otevřou dveře, ze kterých vyjde trochu průsvitné děvče, usedne na lavičku před domem, trošku sebou zavrtí, jakoby si nedopatřením sedla na drobné úlomky skořepin, které tam přes noc poházela nepořádná veverka, kamera si sjede z jediného stromu v zahradě, pro možná až trochu nevhodný detail očí a divák začíná trnout, co přijde. No. A potom děvče spustí, že na každou otázku je někde odpověď, já sebou přestanu škubat a zbaštím to i s navijákem. Velice mile upovídané. Děkuji.
Ta jednička je trouchu začouzená, to je fakt. Ale jak jsi tak rozpustile řekla - pampelišky jsou k vidění, kde měla růst petržel, já už měla svou růži...vlastně ze tvého milého štěstí.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
