Zase jednou jít cestami
co lomí rukama
modrým čekankám až do kořenů
sílu vymodlit
spolu zahnat liché bytosti.
Shrábnout tak nebe do hrsti
zasévat zemi déšť
být dobrákem od kosti
politovat jeho střemhlav
na žulu kočičích hlav.
Jsem holátkem na hřadě
protrhám se kalendářem k jaru
kdy zima v přechodu ztratí menses
zatím ale pletu hřejivé svetry
abych už nemusel štípat
bolavé dřevo.
Kamenné tlamy velehor
zahryzlé do oblohy
tam chci vracet kyslík na oplátku
aby taky jednou
pocítil mě vzduch.
Úpatím o stinné holi schází soumrak
před ním vesna s trylkem chvátá
… nedbá chladu bosých nohou
zelený závoj, vlečka rozevlátá.
Přihlášení
