Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění. (Francis Bacon)
V tom hustém frmolu a rachotu kouřících aut, by si dnes člověk v pohodě u silnice neposeděl. Snad ještě za komoušů, kdy bylo auto luxusem a na příděl, se na patnících "poutníkům" dalo spočinout. Plastem jsme doslova obklopeni. Byl jsem nedávno v hračkárně koupit hračku pro vnuka a z toho kvanta plastu hraček, mně bylo fakt až nevolno. Prý hygienické a praktické - a hotovo. Vím, vypadám jako zaostalej pitomec, že bych více preferoval přírodní dřevo a kov. Dají se ještě sem a tam koupit (zejména na poutích.) Hm, ale co už se mnou...
Moc se mi líbí vstup do básně. Možná by to stačilo, pak mi to přijde zbytečně doslovné... možná až trochu moralizující, což mi trochu vadí. Na druhou stranu je samozřejmě otázka, co všechno jsme schopni vyměnit za často nižší kvalitu jen kvůli množství... nevím. Ale přemýšlím o tom.
Schalamounek...no docela mám v tom pochopení, taky postrádám různé věci ze dřeva nebo kovů.
Děkuji
Stína...jo možná máš pravdu,zní to trochu moralisticky v závěru,ale záměr v tom nebyl, spíš se to tak vyklubalo,páč mě přemíra plastových věci štve.
Dekuju
Jsi mě připomněla dětství, kdy jsem se zaujetím skákal obkročmo přes patníky. A taky i to pozdější co vzpomínáš ve svým textu. Jo, spousta jevů i věcí je pryč. Taková přiměřená dávka nostalgie holt asi patří k našemu věku. Promiň, nic ve zlým!
Vždycky jsem přemejšlel, jak do těch kamennejch patníků tenkrát dělali ty přesný čtvercový otvory.
Teda patníky, spíš součásti hrazení a do těch děr pak „přišly“ dřevěný trámky...
Nedávno byl na netu článek o tom, že soudruzi z NDR zas tak moc chyb,
jak se tady traduje nedělali a na spoustu jejich výrobků jsme kvalitativně zdaleka nedosáhli.
Jinak ve školce jsme taky všechny hračky měli ze dřeva, což je dnes u hraček nejdražší artikl.
Jj, mění se všelicos. Vzpomínáme s nostalgií stejně tak, jak to dělají naši rodiče a jak to dělali i jejich rodiče.
To se asi nikdy nezmění.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
