V těhle prostěradlech se dá už jen ležet
chcát a srát
a dívat se do zdi (pokud paměť dovolí)
cimrmanovskou linkou
nebo odezírat z kopíráku dávno zmrvenýho stroje.
Otisky loktů, očí bez výhrad,
nezažitých zoufalství.
„Setnuli nám zase divizny, viděli jste? Ti z technickejch.“
I paní od vedle hledá jejich květy.
Tak dychtivě, tak pořád po zdech, stropech...
Tak směle nad zemí.
Voda by se neměla nikdy vařit jen tak zbůhdarmí.
- - -
Zítra budou natírat parapety.