schováváš se do hlíny
lezeš pod kameny
míjíš kořeny
(ruce které neznáš)
mluvíš k sobě
tam nad tebou je mlha slov
zachytávají se ve větvích
z jiného světa
vstáváš
a tohle je tvoje odvěká bolest...
rozhýbat funkční soukolí které je jinak naprosto v pořádku
sedáš si na kolo nebo běžíš
k jezeru
na druhé straně si nad ohněm opékají velké kusy chleba
sleduješ to zpoza keře
snad tě nevidí
čekáš až vypadnou
tohle je vážná věc
chce se ti křičet
řízneš se nožem do dlaně
a na tváře si nakreslíš dvě tmavě rudé čmouhy
je to skoro lepší pocit než ji darovat
nechat se vysát dostat malou červenou brož
někoho zachránit
děsit je lepší
občas se chováš jakoby nic nemělo smysl
je žlutě kousavé odpoledne
z kukuřičného pole slyšíš výsměch divočáka
díváš se na druhý břeh
cizí rodinka zmizela
nic tu nechybí
navíc tu zůstalo jen pár stop a žhavých uhlíků
prazáklad ohně
který pro jistotu uhasíš
zahladíš stopy
Přihlášení
