Konec. Téměř lékořice
když se hnulo procesí
mocné kdekdo; kde kdo přišel
natěšené srdce, … bij!
Pán Bůh vzorem všichni spolu
uvnitř všehomíra dlí
schůze předčí aurou thriller
drama vteřin posledních
zanechali generacím
sešlapané náměstí
opona se spouští, honem
na cestu se dejme již
obraz nedatován, název: Na cestu se dejme již
od rajmund
dne 04.06.2012 11:07 ·
10 Komentářů ·
590x čteno ·
Kvůli seminární práci teď čtu hodně komunistických básníků. Tahle věta mi je dost připomněla. Nevím jak bylo myšleno, já to chápu jako patos. (Aby nedošlo k mystifikaci - proti komunistickým básníkům nic nemám po ideologické stránce.)
Vlastně když se na to dívám z tohohle hlediska asociací, vychází mi z toho zvláštní dílo...
zaujalo..má to zvláštne znepokojivú atmosféru..núti k pátraniu:
som kdekdo alebo kdo?
a chcela som poznamenať, že ten záver by som dala preč
ale nie..ono to človeka sotí späť..z tých kadejakých úvah
zvláštny text..veru
Vzhledem k Pouti do Netína a Tvým předešlým dvěma dílům, mám tendenci spojovat, tudíž jsem zmíněné přečetla znovu.
Schází Ti střed a ucelená forma, proto nelze dohromady.
Samotný text působí jako vyjmutý závěr z čehosi. Je sice působivý, zvláště pak svým vyústěním, nicméně pořád výkus pro ten název.
Můj milý rajmunde, bojím se, že jsi se již vydal na cestu, z níž sem zpět není návratu... a přitom jsme my dva právě zde mohli užít tolik legrace... tak ti alespoň posílám pohled - a při poslání tě bodnu... taky teď nepíšu...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
