Uléhala vedle něj z čiré setrvačnosti. Všechna ta desetiletí, co spolu prožili, si mohl klidně nabouchat do trenýrek, ale nosil slipy. Setrvačnost a zvyk, to byly důvody, proč s ním zůstávala. Ani jeden není nejmladší, tak co už.
Každý den jeden jako druhý. Byla na něj zvyklá, a přesto jí probudil každý jeho pohyb. Věděla, že je vzhůru, ale že nějakou dobu oči neotevře. Bůhví proč. On byl vždycky trochu zvláštní.
„Ty?“ uslyšela náhle.
Já? Koho si čekal? Angelu Davis?
Cítila to pohrdání skrz víčka, ale bylo jí to jedno.
Vstal.
Otevřela oči a spatřila jeho mizející záda.
Randál, který v kuchyni dělal při přípravě kávy, jí tahal nervy do úzkých strun.
Ležela a pokoušela se ještě usnout, ale bylo to marné. Vstala, až když si byla jistá, že ho v kuchyni nepotká.
Prošla obývacím pokojem.
Prošla předsíní. A zastavila se u kuchyňské linky.
Z omšelého sporáku vzala konvici s horkou vodou.
Hodiny neukazovaly správný čas, ale jednalo se o zpoždění zanedbatelné. Čas? Bylo jí to jedno. Ať plyne, kam chce.
Z hordy neumytého nádobí ve dřezu vylovila svůj omatlaný zelený šálek a zalila si kávu.
Nechutnala jí.
Zapla rádio.
Vzala nůžky a Ženu a život, ze které už po dvacet let vystřihávala návody na život.
Jak sbalit chlapa,
jak vyjít se šéfem,
jak zdravě zhubnout,
jak v létě pečovat o pleť,
jak se správně nalíčit,
jak správně provádět orální sex,
jak na vánoční úklid.
…
Třeba se jí to jednou bude hodit.
Z rádia vyřvávala Ruth Brown do světa svůj světabol a svou naději. A ona v tom horkém letním bluesovém dni dopíjela vychladlou kávu, která jí nechutnala.
Do lepenkové krabice vložila několik rad tohoto týdne, pečlivě ji zavřela a uložila do kredence.
Dalo to práci, ale zvedla se.
Vyšla do chodby a viděla ho tam stát v otevřených dveřích.
Civěl do neznáma a jí to najednou přišlo strašně nefér. Jako by jí okradl, zabil nebo zabil a okradl nebo minimálně ošidil. Koukala na něj a věděla, že je zase někde mimo realitu. Záviděla mu, ona takových výletů nebyla schopna.
Vrátila se do kuchyně, aby se porozhlédla po zámince k sekýrování. Potřebovala to jako sůl. Našla prázdnou misku na žrádlo pro psa. To je ono!
Vrátila se ke dveřím a z plna hrdla, tím nejodpornějším ječákem, jakého byla schopna, zařvala na opřená záda:
„Co tam zas stojíš, jak tvrdý Y, chlape líná nevycválaná. Že já si tě tehdá domů tahala. Tak kurňa něco dělej! Dej aspoň psovi!“
Bylo jí jasné, že se ani nehne, ale věděla, že ho naštve. A to jí pro dnešek stačilo.
Zašla do domu.
od Stinohra
dne 29.08.2012 13:26 ·
8 Komentářů ·
883x čteno ·
No... ten začátek. Já to prostě nemám ráda. Uléhání ze setrvačnosti. Uléhání ze setrvačnosti v různých obměnách vídám/slýchám
-v poučených konstatováních dospělých žen a vůbec kohokoli kdo rezignuje, nebo dělá že ne
-na začátku nebo kdekoli v průběhu próz které se potřebují asi něčeho chytit
Nemám to ráda, protože nevidím jediný důvod mluvit o uléhání ze setrvačnosti. Pokud se situace dostatečně popíše, čtenář nebo posluchač si sám může udělat obrázek, jestli jde o setrvačnost. Není třeba mu to bolestínsky servírovat. Je to jedna z věcí, které říkám "klišé", protože je mi protivná. Jako ostatně každé poučené konstatování.
Naproti tomu místa jako
Z rádia vyřvávala Ruth Brown do světa svůj světabol a svou naději. A ona v tom horkém letním bluesovém dni dopíjela vychladlou kávu, která jí nechutnala.
jsou dobrý. Jasně, pokračovala bych jinak... ale to už je jiná pohádka.
Celkovej dojem... odstraním-li ty fráze, kterým jak už jsem zmínila říkám klišé (ač nejspíš nejsou), vidím závan dobré prózy. Jen se probůh chytit něčeho jiného, než poučených konstatování.
Se mnou uléhání ze setrvačnosti nijak nehlo. Co se mnou naopak hlo, byl výraz '' nabouchat si do trenýrek ''. Neznám nikoho kdo by byl kdy býval ten výraz použil, kromě mýho táty, kterej je už mrtvej.
A to je spíš souvislost, která patří Luise. Myslím, že uléhání ze setrvačnosti je pro Tebe Luisi to, co se příliš dotýká a až sem bychom v komentu nejspíš neměli chodit. Ale mohu se mýlit.
Luisa vyzdvihla také moment ( a ne, že bych si chtěla brát Luisin koment na mušku, jen že mě praštilo předtím, než jsem její koment vůbec četla).
Z rádia vyřvávala Ruth Brown do světa svůj světabol a svou naději. A ona v tom horkém letním bluesovém dni dopíjela vychladlou kávu, která jí nechutnala.
Souhlasila bych v plné šíři, kdyby již v textu nad nebylo zmíněno vcelku nepřehlédnutelně, že to kafe prostě nechutnalo. To už jsme věděli.
No vesměs mě Tvůj způsob prozaické promluvy vcelku bavil.
Netrpíš na chudé výrazivo, vcelku vybavená slovní zásoba, hračky s krátkou i dlouhou větou, i ta představivost, o které ovšem nevím, zda-li není spíš moje.:D. A tak si dovedu představit, že když ve psaní prózy budeš pokračovat, za pár let se nějaký ten román objeví za výlohou.
Ovšem opět netuším jak se vyrovnat se závěrem. Není zde zmínka o pokračování, tudíž zápletka se mi nezdá natolik dobrá, by si vystačila se vším všudy v jedné krátké povídce. Pro ten závěr tedy bez pokračování, bych jaksi musela nejspíš popřít polovinu z toho, co jsem napsala.:)
No budiž mi tak, sice prózu čtu, však v kramflecích spíš u básniček.:)
Luiso, jo, souhlas s tou setrvačností... vskutku je z textu asi evidentní, že je ten vztah na maděru a že je to prostě jen setrvačnost... ano, ta polopatičnost. No jó, zkusíme s tim něco udělat :)
Indi: ano, je to součást delší prózy, celý to sem asi dávat nebudu, zatim to neni dokončený a vzhledem k tomu, jak těžko udržuju pozornost na delší věci, možná ani nebude, každopádně ten důvod, proč sem se umístila výsek je, že bych chtěla aby všechny části fungovaly i jako samostatné povídky. Takže zkoušim a co to tak všade možně testuju, si první, kdo na to upozornil. Klóbrc dolů.
myslim že znám život v podobnej formě s použitím kratších nekošatejch vět, proto si myslím že je to dobře napsaný, občas z toho taková ta úsečnost okamžiku přímo kouká
takže resumé je dobrá práce (snad jen poslední větu texu bych vypustil, nebo nahradil pokračováním tý epizody s překvapivě úderným vyvrcholením
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
