dlouho jsem neviděla tvou fotografii
ani magnetofonová páska slov už nepraská
je zima a kdo má rudé rty
jakoby krev pil v ptačích zahradách
po drátech píšu volné verše
nikdy ty dráty v ostny nesvážu
a taky nepovím kdo jsem
hádám se nerada
než se do těch sivých nenávistných očí
protkne hlad
uhoď doprostřed
vláčej se sněhem dokud ji neuvidíš
bělohlavou vláčej se sněhem
tóninou pro smích
je tma
od Luisa
dne 22.11.2012 02:06 ·
7 Komentářů ·
491x čteno ·
po ptačích zahradách vypitých
po černobílých fotech
kdo by je vázal/když ani ty ne
ani rty/natož rudé
řekni kdo by je vázal
hladové popraskané
této zimě
kde stíny/ i ty bílé
všude ustupují tmě
povláčená bielohlavými záhradami
kde už krv neuvidíš
zadržiavam smiech
v tme
kým zdrôtované verše mlčia v snehu
prasknuté tóny sa dvojfarebne viažu až konečne
príde Tma celá
v bielom
s ostňami dovnútra
Forma po první sloce (dvojřádky) mi čtení posunula do jakýchsi úsečných výkřiků, předposlední pak svým přesahem zkomplikovala pochopení při prvním čtení - musel jsem se vracet, aby mi neunikla podstata, což může být i mým dnes hodně unaveným zrakem:)
"je zima a kdo má rudé rty
jakoby krev pil v ptačích zahradách
kde tóninou pro smích
je tma"
ovšem tuhle, s dovolením poupravenou, si nad míru spokojen odnáším
Stino... není to evidentní, je to odskok jinam, od pasáže kterou cituješ zničehonic začínám mluvit ve druhé osobě, je to tak u více mých básní a tady je to nezvládnuté.
No. Ona je ta báseň asi šílená blbost, nevěděla jsem jak psát a přitom jsem psala. Jediné, co mi z ní taknějak víc zůstalo je "tóninou pro smích je tma". Každopádně díky za zastavení.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
