Člověk je zvláštní tvor! Děsí ho, přichází-li o bohatství, avšak zůstává lhostejný k tomu, že nenávratně míjejí dny jeho života. (Abu al-Farah Tartusi)
Dnes mi napršelo.
Od popelnic slejvák,
co ho nehlásili,
bez hranic kruhu pode mě naplival,
že malej puntíkatej hajzlík na botníku
už zase nezmokne.
Zrzka naproti ho taky zapomněla.
Ve vlakovym kupé
jí na zem spad.
Jak kapka do kaluže odmlaskla
sounáležitost v úsměvu
a ke všemu vítr
ulici převrátil.
Kapučíno v kavárně
na rozhoupanym stole,
IQ84 a notes s krtečkem,
má vrtulník a šneka,
já Paříž
a cukr mizející v pěně.
od Stinohra
dne 06.01.2013 15:04 ·
17 Komentářů ·
475x čteno ·
od poloviny druhé mi přijde skoro abstraktní, a nebo o něčem hodně osobním - IQ84 mi nic nenavozuje a zbytek jakbysmet, jsem asi mimo mísu, ať lovím jak chci...
pasáž Vorčou citovaná však chvíli zůstane, ano :)
jarku... vystihl si to přesně, já nechci vysvětlovat uplně do mrtě, možná kdyby si specifikoval, co konkrétně, nerada bych podsouvala nějakej svůj výklad. Ohledně IQ84 - http://www.arara....uct/403920
třepýš si hubu? to je dobrej obrat, to ti možná ukradnu do nějaký básně. Oldřichu, ty ucho jedno třiadvacetiletý, ty mi to dovoluješ? co si to dovoluješ :)))
ale vážně, moje práce s verši ti přijde podivná dlouhodobě? tos mi nikdy neřek... jestli se ti chce, tak to konkretizuj, já totiž mam dojem ,že s verši pracuji naprosto unikátně.
Tak co jsem se dozvěděla já-Že deštník nezmoknul a protože byl ten vítr i v kavárně a protože máš tu Paříž, je to vlastně jedno.
Zajímavej ten obrat jak vítr převrátil ulici.
Připomělo mi tu pohádku o Draku Ajdarovi. Teda jen když vezmu v úvahu název textu. Lidi furt vrtali do země, kopali jámy do jádra, kde měl pelech drak Ajdar a jeho tak bolely záda až se jednou zěmě zatřásla a všechno bylo naopak. Fotbalista byl jen jedna noha, milenci byli jeden a všude byli hadokočky, ovcomotýly a tak. Ale že ta holčička skákala pře švihadlo, když došlo k tomu zemětřesení, zůstala jediná nespojená se zemí a pak na ni zbylo, že musí zachránit svět a jít narovnat záda Ajdarovi.A všelijaká úskalí musela překonat, uspávat démony, vařit s čarodejnicema lektvary a nacpat Džina zpátky do láhve...
Pak vzala to švihadlo, přivázala Ajdarovi za ocas, zatáhla až to křuplo a pak bylo to zemětřesení co všechno zase napravilo.
Jinak si myslím, že IQ84 je dost úzce zavádějící pojem.
já asi vim, oldo, jak to myslíš, no, jenže já ti nevim, jestli se to dá naučit, já vim, že toerii třeba studovat, ale neztratíš tim něco? je to jen taková úvaha, třeba chybná. já když o něčem moc vim, jak se to dělá, tak se cejtim hrozně sešněrovaná... neměním tempo záměrně, přiznávám, neumím s rytmem pracovat, je to moje velká nevýhoda, vím to, necítím ho a padám z něj, bohužel to dost často poznám, až když mě někdo upozorní, stává se mi to i na jinejch lit. serverech a já pak řeknu jenom aha! díky za názor, docela si ten hřebíček uhodil na hlavičku.
já vim, že toerii třeba studovat, ale neztratíš tim něco?
Ztratíš. Můj názor - ale já momentálně (ze svého pohledu) píšu sračky - takže jsem se rozhodla opět se do poezie víc vrhnout za účelem studia. Mám ráda knížky o teorii poezie protože básníci se v nich místy zpovídají a to mi přijde většinou vtipný, nebo hezký, nebo nevím. Taky se mi líbí pozorovat jak se na text dívají a co dělají se slovy. To je ta inspirativní část. Ta neinspirativní nastává jakmile se dostanou k tomu, jak se text píše, nebo jak se pustí do rozboru schémat a vlastně ke konstrukci poezie, tedy k literární teorii jako takové. Takovej je můj názor. Proto raději čtu samotnou poezii (paradoxně se to na mně podepisuje víc, než teorie kterou jsem přečetla, za básníky od nichž jsem se snažila něco naučit považuju Villona, Gellnera, Březinu, Bukowského a Hraběte a ještě ženský, teda Dickinsonovou, Browningovou a Plathovou), vím že jsem barbar co do techniky a podobně (a ve chvíli kdy píšu, což je dost často, ale ne teď, mě to i dost mrzí). Myslím si, že pro poezii je nejdůležitější umět se dívat kolem sebe a odvozovat z drobných detailů souvislosti, umět vystopovat příběh i tam, kde všechno vypadá jako shluk myšlenek a tak. Ale to už zas melu o tom, o čem nemám a o něčem, co neumím.
já s tebou asi souhlasím, já právě nevim ani jestli se třeba rytmus dá neučit. ono tim, že člověk něco brousí, získá čirost, ale ztratí tu syrovost, já to neumětelství vnímám jako klad, ne u sebe, protože to neumětelství se samozřejmě taky musí umět. Mě teď psát nejde, resp. jde mi to hrozně blbě, mám spoustu použitelnejch obratů, ale nejsem schopná udělat z toho báseň, sem totálně vybrakovaná a právě ten restart bych potřebovala. Vypnout a zapnout. Pro mě je asi psaní spíš takový sesumírování si toho, co se kolem děje a zpracování, aby to vůbec k žití bylo. z toho plyne, že právě zas až tak moc netoužim dosáhnout nějaký extrémní čirosti, ale vnímám psaní jako nějakou potřebu. jo, je to bezohledný vůči čtenáři, já vim.
k těm básnířkám bych za sebe přihodila ještě Szymborskou a k těm chalpům Vaška Koubka, což není básník v pravém slova smyslu.
Myslím si, že pro poezii je nejdůležitější umět se dívat kolem sebe a odvozovat z drobných detailů souvislosti,
ano, tady se nedá než souhlasit. jsem schopna odpustit spoustu formálních chyb, který jako naprostej diletant stejně nevidim, ale musim z básně cejtit život, abych byla schopna se do ní projektovat. zjednodušeně mě spíš zajímá, co autor říká, než jak. omezené, já vim.
No, postřehla jsem, že tady v rekomentu odkazuješ na knihu s tím názvem. Já ji nečetla, kdybys neodkázala, těžko by mě cvrnklo, že právě kniha.
Čtenář Tvých textů nemůže jasnovidecky Tvoje asociace, co by hesla, nebo odkaz na něco, co prostě není nějak profláknutý, aby to znali prostě všichni, nemůže odvozovat.
Takže bez tý znalosti můžu si jen představovat, že v tý kavárně sedíš s někym, dítětem asi.Asi že sedíte tam spolu a každej ve svým světě, nebo se svým světem. Pracuju jenom s tím co mi předkládáš, no.
Chm, já k tomu IQ84, jo, je to jakoby kód pro ty co vědí, jenomže tím může být prakticky každé slovo, pak se čtenáři dělí na ty, kdo vědí to co autor, a na ty, co vědí něco jiného než autor. Jaksi si myslím, že je to kód s víc řešeníma, jako každá báseň, nevím, já si vzpomněla na Bushe... a taky se to dalo přečíst.
no, nebyla jsem tu dlouho a pořád se považuju za rozkoukávajícího se člena :) sama sem sem byla pozvaná, tak sem si zatim netroufla zvát ostatní... noa, myslela sem, že si prostě věrnej liteřře :D
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
