tehdy
jing a jang zastínili havrani
snad cylindr vzhlížel příliš temně
prostorem zjeveným
hexagramem ve mně
zjihle a podivně
hvězdy si padaly vzhůru
sobecky
naivně
a stejně
za plentu pohledu
z rýh žonglérových dlaní
prosnil se sen
jednorožec
pětkrát jednou krásou
do každé z těch očí sudých
však jen jedno srdce žel
pět prvků
dechu mého tají
za hrbem života
chodec na provazu
ač sám přeludem se mihotá
posvátně dýchne do obrazu
své břímě sevře pro balanc
přešlapem do linie
tlukotem v přeměnách
dualitou harmonie
žije
přece žije
Přihlášení
