Bylo by hloupé trápit se kvůli vnějšímu světu. On sám se o sebe nestará. (Marcus Aurelius)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - zbylé formy » zářezy

zářezy

I.

tu najednou mám zase chuť

a jindy vidím všechny motivy
i vlastní
tak jasně

než se zhasne
pokaždé právě objevené

II.

pokožka toho předvečera
a předvečer té pokožky vědomí
pálí mé patro
a hoří
od střechy po papír

III.

smekni mne z jazyka
jako se smekají klobouky z hlav

na pozdrav

slovo mi uniká

Komentáře

31.05.2014 08:11

Vorejs

Pokusit se zachytit něco, co stále uniká, myšlenka, která se vyjasní těsně před tím, než zmizí, slovo, které se sesmekne z jazyka ve chvíli, kdy má být vysloveno -- tak chápu části I a III. Část II jako by vyjadřovala palčivost tohoto vědomí neuchopitelnosti, (stále předstupeň -- předvečer, něco co pálí na patře a nedaří se vyslovit).

U té první. - Tu najednou mám zas chuť - bych použil jako název celého textu, nějak mi to v té I. neváže, a tam možná nechat jen:
Vidím všechny motivy
i vlastní
tak jasně
než se zhasne

Ve II. od patra zřejmě asociace k domu, který hoří od střechy po papír? nevím, snad hoří jako střecha z papíru nebo popsaná střecha papíru anebo:
a předvečer té pokožky vědomí
v domě, kde hoří má patra
jako listy papíru
ale to jsou jen návrhy, ten význam tam i tak asi je, jestli ho chápu správně.

III. beru bez výhrad.

A tak:

Vidím všechny motivy
i vlastní
tak jasně
než se zhasne

V domě kde předvečerem plane
pálí se a kroutí
kůže mých pater
jako popsané listy papíru

Smekni mne z jazyka
jako se smekají klobouky z hlav
na pozdrav
slovo mi uniká

31.05.2014 18:12

Jaroslav Vraj

ani nevíš, jak rád tenhle způsob mluvení v Tobě objevuju,
a jak sem rád, že zkoušíš tvarovat, upříst a předat
ven ve vší strohosti to nejpodstatnější z poezie -

seš uvěřitelná, a i když po zemi vzdálená, tak tady
hodně, hodně blízko, na dosah...

palec, a ne lecjakej

02.06.2014 14:23

Vorona

fajnový čtení, i když jednu malou výtku bych měla k opakování těch slov, trochu mne to rušilo...
ale dost dobře si ji dovedu představit s tvým přednesem

02.06.2014 23:31

Luisa

Trochu mi trvalo než jsem to do sebe dostala. Což je spíš plus, básně, který mi dělá problém číst si o to víc pamatuju.
U prvního verše mám problém s intonací, jak se to vyhoupne nahorů a zase to klesne během pár slov... a pak už se celou strofu nic podobného neděje... možná by mi pomohlo kdybych to od tebe slyšela, hm.
Poslední verš z té jedničky - ta formulace mi nevyhovuje. Přijde mi, žes šla po přesnosti a momoděk vzala poetickej ocas nožem.

pokožka toho předvečera
a předvečer té pokožky vědomí

Na mě je to prostě moc divný. Víš. Kdyby na mě někdo začal takhle u piva, jen bych zvedla obočí a ptala se proč se mi to tak těžko poslouchá, proč tak těžko čte. Někdy to svádím na to, že mi podobné věci přijdou samoúčelné, ale tak to úplně není. Myslím, že samoúčelná je tu ta zvláštní forma sdělení.

Noa "slovo mi uniká" :) Jakobys schválně zavelela "a teď ta básnička měla skončit ale já si just ještě něco řeknu". Ale víceméně proti tomu nic nemám, je to pěkné.

Hm. Víš co? Někdy mi připadá, že s těmihle tvými texty to mám jak s koláčema nebo se sušenkama. Tu náplň, tu já ráda. Nikdy jsem nepochopila, proč je tam ten zbytek, ale asi pro to nějakej důvod je. Možná že by třeba například indiánky bez toho strašně tvrdýho piškotu dole vůbec dobrý. Ale to není moc dobrej příklad, protože indiánky nemusím. A tyhle básně jo.

07.06.2014 23:47

jardaJJ