Vieš Voron,
niekedy by som rada aj tak omáčkovito, ale neviem to.
Vlastne skúsila som jeden text pre mamku, až ho vložím budem veľmi zvedavá ako bude pôsobiť.:)
Ďakujem za palec, aj za čas.:)
Je zvláštní, že tvrdíte, že ta věc je bez omáčky. Copak autor mluví přímo a bez skrupulí? Copak zde autor mluví naprosto konkrétně?
A i když ten obraz získal tvar a výraz, není ten opis bez omáčky.
Ale, ano, protéká ovzduším a také souhlasím s Martou.
chápu - ta holka se teď změnila na kabát, ale jak potom
pozapínam gombíky
jak je pozapíná, vždyť ona je ten kabát, tudíž nemá ruce, nemá prsty... a... najednou má? (no... mohl by se ten kabát asi jaksi pozapínat sám, nějakým kouzlem, ale - neumím si to představit)
A potom mám problém se slovem "zastonala", přičemž tady je to moje chyba, nevím, jak to přeložit. Já si myslela, že "stonať" znamená být nemocný (v češtině - stonat=být nemocný). A nesedělo mi to tam, takže jsem si to pro jistotu zadala do slovníku a ten tvrdí že stonať=vydávať stony... Pokud to tak je, tak mi to smysl dává už. Ale stejně je to další personifikace... ne, nemyslím, že by tomu textu uškodilo trochu rozvolnění...
Teraz k textu:
Prvý pohľad ten ľahšie predstaviteľný.
Osamelosť dvoch ľudí,. Blízkosť tiel, ktorá pozapína gombíky, presne tie ktoré zohrievajú, rozpaľujú.
Druhý, skrehnutý a kabát. On sa oblečie a ona zapína gombíky. Ako?
Teplom, ktorým nás kabát chráni. V mojej predstavivosti sa tie dva pohľady prelínajú. To znásobenie tepla dvoch ľudí ktorí majú k sebe blízko. Až tak,
že zima zastoná bolesťou.
Asi to neviem podať voľnejšie, aj keď niekedy by som rada.:)
Vďaka Lui za Tvoj pohľad.:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
