Dík, že si sa stavila Voronka.
Neviem či dotlačená, presladená, alebo dokonca patetická.
Krátke pocitovky ku ktorým sa netreba vracať, ani hľadať moment prekvapenia, len som povedala, čo som chcela. :)
Belostne padali do hlučnej tmy
štiepiac jadrá na ticho.
hlučná tma mi vyvstává jako oxymorón,
a ošívám se v pochopení, i když v celistvosti, pospojením
dvojverší, je role oné metafory poněkud blíž
tak trochu se jakoby pohybuješ (a příjemně) mimo "světskou realitu",
ale tady můžu, ale nemusím pochybovat -
chce se mi vlastně? chce se mi jen poslouchat, nebo i...?
možná jen závěr až příliš podtrhnulas - jadrá na ticho - budúceho ticha
Je to tak, moje texty sú väčšinou únik z reality, niekde, medzi dva svety, kde sa snažím prelínať ich dokopy.
Hlučná tma - neznášam hluk, je nepríjemný silou decibelov.
Mala to byť metafora. Príliš nepríjemná, čierno - čierna tma.
Tá beloba ju rozbila na ticho - šero (menej hlučné, viac viditeľné).
Sú to moje obrazy, moje vnímanie, viem, že čitateľ ich nemusí nájsť
a možno čaká oveľa viac.
Čo sa týka ticha, mám ho vo svojich textoch priveľa.
V týchto dvoch textoch má v každom iný význam.
Kým v prvom ho potrebujem, v druhom mám z neho strach. Myslím, že rovnako je to v živote. Niekedy ho potrebujeme, aby sme načerpali vnútorný pokoj a inokedy dokonca ticho bolí.
Tak asi len toľko na vysvetlenie.
Ja som rada. Že som tu a mám možnosť učiť sa z komentárov a textov, ktoré sú na Poetikone.
Hmm, Bermudský trojuholník. Je uzavretý ako kruh.
Vnútorné uhly - žraločie zátoky plné ľudských strachov. Rovnako ako kruh ho neviem otvoriť, aj tajomný mi príde rovnako.
Že tu padlo něco o té hlučné tmě.
Též si myslím, že tma nemůže být hlučná. Nebo respektive - já bych to takto nepoužila. Protože:
HLUK - slovo samo o sobě definuje něco různorodého, nějakou směsici vjemů, nepříjemnou směsici
TMA - tma různorodá není, tma je prostě tma, jednolitá, černá, všeskrývající
Každopádně hluk a tma působí spolu jakýsi zvláštní vjem, snad to není vyloženě špatně použito. Pokud jde o moje vnímání slov, já "hluk" jako slovo vnímám vždycky jako šedou, jako směs barev, proto mi asi není nutno, aby mi to autor dodatečně míchal z černé a bílé. Ha, jsem asi blázen, o tomhle se tady dohadovat.
Lui, asi to moje vnímanie je trochu zvláštne. A ktovie, možno ani nie celkom normálne. Bola by si prekvapená, ale pri predstave tmy mám v hlave viac obrazov. Hlavne vtedy, keď sa snažím prepájať snové predstavy s realitou. :)
Ďakujem za komentár, aspoň mám takto možnosť vidieť texty inými očami. :)
K tomuto druhu přistupuji z velmi nesubjektivního hlediska. A možná si to jen namlouvám a je tomu přesně opačně. Nicméně, nečtu takové věci ráda. Zřejmě přílišná přítomnost čiré ženskosti, což v básních neshledávám příhodným. A možná je to tím, že když píšu sama, jsem obojaká nebo bezpohlavní, nebo to tak vnímám,i když jsou řádky směrované partnerovi, či objektu lásky.
Takže jeví se mi čitelné, nemám výhrad ke zpracování ani k použitým obrazům a slovním spojením, nicméně není mi příliš jako poezie po chuti.
Som rada In, že si zanechala komentár.
Viem, že píšem takú tú ženskú poéziu (ak v tých textoch vôbec poézia je), ale takto som to ja. Ja sama oveľa viac siaham po poézii poetiek ako poetov, pretože ich texty sú jemnejšie, nežnejšie a tým sú mi bližšie.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
