Brácha měl vlasy jak anděl, když byl malej, jeden prstýnkovej smotek vedle druhýho, rovný to bylo jen chvilku po umytí... to mě napadá k tý trávě, která možná po umytí zmrzla.
A pak.
lokny kořenů, zní mi to tak cize, snad proto, že lokny mám spojené s vlasy... a přitom mi to připadá tak trefné. A když pak mluvíš o kameni, jako bys z venku najednou šla dovnitř (a možná jsi tam byla od začátku, jen jsi mě zmátla travou a slovem vně)... a křupnutí navzdory možná do toho kolemjdoucího ticha, sobě navzdory. Kameny jako výraz stability nebo naopak bloku. Křupnutí klouby nestačí a tak
pod napadané ruce
prstíčkem hrabu
Dávám palec.
Zní to skoro zenově klidně, ale ten klid ti nevěřím :)
Máš pravdu. Ta věc vůbec není klidná.
A když to sem napíšu, budou to tvrdit všichni.
A když sem napíšu, že to budou tvrdit všichni, neřekne to ani jeden.
Takže jsem v klidu, ta věc vůbec není klidná.
možná slinuto v horkejch rukách (pod chladnou myslí),
přesto zápis přiznívá k uchu melancholicky utěšeně,
když v loknách kořenů a pod napadanejma rukama
k mání i dotek v rozervanosti ukrytý pokory
při čtení nechci cejtit víc - stačí mi jen pozorovat,
vnímat, jak slovo padá a vrcholí
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
