Protože nechci nikdy zapomenout, že jsem to tak měla. Žila jsem v cizích domech. Ztracená.
Mým majákem byl konec hořící cigarety. Slova mi ubíhala za čelem, jako krajina míjející za okny rozjetého vlaku. Železní ptáci létali pod zataženým nebem.
Byla jsem malá a velká zároveň.
Plně jsem si uvědomovala svou samotu. Pro nic jiného jsem nedokázala žít.
Nikdy jsem neměla dost na jídlo.
Když jsem měla, něco jsem si koupila a byla jsem šťastná.
Dnes vím, že to bylo naposled.
Přestávám umět být ztracená.
Přestávám být tou poetickou dívkou, která měla ke všem tak daleko.
Mantinel se protrhl a já se vynořila z toho sivomodrého pekla rán a dusivé vody.
Překonala jsem něco, co jsem si dřív přála mít.
Země je jiná. Svět je jiný – a já tamten už nikdy neuvidím.
Ta země je pro mě provždy ztracená.
od Luisa
dne 30.12.2017 17:30 ·
19 Komentářů ·
439x čteno ·
Najednou se mi zdá, že bych tady měl zanechat něco důležitýho, jsi v díle nebo nad dílem?
Ten text vnitřně nespolupracuje. To by nevadilo, kdyby se o to nepokoušel. Skoro jsi mi tady zrcadlem: Slova jsou navršený, moc práce to nedalo, jako záznam může být, ale laťku jsme nepřeskočili.
V díle to poslední dva roky mám totožně, ale dílo komentátora není mírou ničeho. Ani sebe sama.
ale dílo komentátora není mírou ničeho. Ani sebe sama.
Nevím, zda se svým výrokem nemýlíš. Pokud by se slovo v tomto ohledu dalo vykládat jako hra, pak hra má smysl sama v sobě.I pokud by snad šlo o výklady omezení každého jednotlivého komentátora.
Zmíněný slova nerozporují smysl díla v sobě. Spíš to, že dílo komentátora není pro komentář podstatný. Nemělo by být snad ani odrazovým můstkem - předobrazem pro tvorbu stejného autora. Často ovšem je.
Slovy klasika kdo z vás na to má je ale důležitý zmínit, jak obtížný je při psaní nehledět na tvorbu předchozí, nebo spíš se z ní umět poučit než vzhlížet k ní ne-li porovnávat.
dílo komentátora by samozřejmě nemělo bejt
v komentáři mírou ničeho (pokud i tak míněno),
leč neděje se tomu, celkem logicky tak, když často k zaslechnutí: „tak se předveď, jak píšeš ty“
...však s dovětkem „ani sebe sama“ už se dá lehce polemizovat
Moc se mi líbil ten začátek, fakt. Byla jsem celá napjatá, co přijde. V prostředku jsem si říkala, klid, čti, nechcceš přece přijít o závěr ...
Moc se mi líbil ten začátek:)
... ale píšu jen tak, jak to na mě po dvou přečteních působilo, nic víc, má slova neznamenají :) Ráda tě čtu.
No, mám to dost podobne, takže u mě obsah oukej. V autobusech se už nadivám na lidi,nesledují to kolem...jenom tak tupé zíram a snažím se to pretrpet.. Dřív se mi poezie hledala snáz. Ted z ní mám skoro strach. Jako bych se ve svém věku bála byt neprakticka...byt to asi není otázka volby... Možná jsi to tak nemyslela, ale já se asi dnes po delší době přihlásila opodstatněné. Pro me
Ono to sem moc nepatří - je pravda, že tam není moc té poetická invence, spíš je to snaha o zachycení nějakého stavu.
A chce se mi v tom chvilku nimrat. Stalo se mi to zatím dvakrát a tuším, že mě to ještě asi párkrát čeká. Dvakrát se mi stalo, že jsem si řekla, že mi něco v životě už "stačí", že tady už nemám co dělat. Jednou se mi to stalo, když jsem pracovala v zelárně a počítala s tím, že podobnýma zaměstnáníma strávím ještě hezkou řádku let. Ráno jsem se probudila a věděla jsem, že končím - a to ne v té práci, to by nebylo zas tak nic neobvyklýho, ale s tímhle způsobem života, protože už vím všechno, co jsem o tom vědět chtěla. Bylo to hrozně naivní prohlášení, ale splnilo se mi to. Bylo to v létě, tak jsem udělala dodatečný přijímačky na vejšku a našla si neuvěřitelnou náhodou místo v kanceláři.
A teď jsem jednou stála před bytem (bydlím... no, někdy vám povím, jak bydlím :D) a došlo mi, že to už taky stačí. Noa věřím tomu, že se něco někde změnilo, i když já ještě nevim co.
A tohle byla taková reflexe, kterou jsem chtěla napsat, abych věděla.
Joa jasně, že se budu vždycky vracet, to máš, Jarku, pravdu.
Slovy klasika kdo z vás na to má je ale důležitý zmínit, jak obtížný je při psaní nehledět na tvorbu předchozí, nebo spíš se z ní umět poučit než vzhlížet k ní ne-li porovnávat.
Kromě toho, že se mi jeví nejspíš jako vytržené z kontextu, stejně namítám. Nelze přece vycházet z ničeho, natož ze všeho. Přičemž pokud vycházíme ze všeho, potom je to všechno spíše něco/zlomek/část/díl buď ničeho, anebo něčeho popřípadě všeho co známe, nebo můžeme znát či si dokážeme upamatovat nebo představit. Není možné pozorovat bez pozorovatele, jak jsem již někde citovala třeba Rusella. To co říkáš představuje sterilního pozorovatele/komentátora buď bez zkušenosti nebo se zkušeností, zato bez vlastního vjemu a názoru a dále představu absolutní objektivity, což i jako představu vnímám jakožto utopii.
dílo komentátora není pro komentář podstatný
V době kdy se literární kultura objevuje v souvislostech obecenstva v těsném kontextu s autorstvím? Takový postoj je už třeba dnes přehodnotit. Měl být přehodnocen už v době, kdy komentátor, aniž by sám byl autorem přečetl jako čtenář již druhé dílo. Ba, dokonce už v době, kdy byl schopen uvědomit si svůj první názor utvořený ze životních souvislostí. Nejde si představit smysluplný koment vytvořený z tzv. tabula rasa. Pro člověka tak jak je, je to nemožné.
u mě nemyšleno z pohledu čtenáře, kterej nemusí mít natvořeno,
aby byl schopen přijmout cizí text, víc z pohledu autora, jež
bere kritiku hůř, pokud je právě kritik po vlastním díle hubenej
Já to vnímám tak, že celá věc je ze základu o vlohách, schopnostech, dovednostech, znalostech a zkušenostech + něco. Z toho se samozřejmě dá odvíjet dál. Ale.
Můžeme rozlišovat:
1. Nekomentujícího čtenáře neautora
2. Komentujícího čtenáře neautora
3.Nekomentujícího čtenáře autora
4.Nekomentujícího autora
5. Komentujícího čtenáře autora
Dnešní literární kultura na i-netu žije. No, jak to věc jiná, ale zásadní rozdíl vnímání veřejné tvorby (oproti historii) jsou vzájemné vazby a prolínání všeho se vším.
Přičemž od nekomentujícího čtenáře neautora se minimálně veřejně nic nedozvíš. Pokud tedy jde o zpětnou vazbu.
Komentující čtenář neautor se v krajinách literárních webů hledá stěží.
Nekomentující čtenář autor pouze vkládá a čte (možná). Komentující čtenář autor bývá trojího druhu ve variantách s obměnami. První nekomentuje ani své dílo, ani cizí. Druhý komentuje pouze svá díla a třetí druh komentuje pouze dílo druhých.
Možná jsem na někoho zapomněla, klidně přidejte opravu, doplnění.
Ale jde o to, že analogicky
u mě nemyšleno z pohledu čtenáře, kterej nemusí mít natvořeno,
aby byl schopen přijmout cizí text, víc z pohledu autora, jež
bere kritiku hůř, pokud je právě kritik po vlastním díle hubenej
komentující čtenář neautor vesus prostěautor
a
komentujíci čtenář autor versus prostěautor
je ve finále stejnej příklad.
Proto říkám vlohy, schopnosti, dovednosti, zkušenosti + vlastní estetické cítění a nejspíš i charakter obecně. To je obrovský pole působnosti na všech frontách.
Teda šlo mi především o to, jestli dobře chápu Tvůj rekoment.
znám spoustu lidí, co poezií žijou, který maj načteno,
ale zůstávaj stále jen čtenářem, komentátorem,
aniž by se nějak zásadně pokoušeli do poezie vstoupit jinak,
než právě tudy -
A když už tady spamuju těma svýma názorama, tak teda i k textu.
Něčím (těžko mi k obšírnému vysvětlování) jsi mi tímto dílem připomněla rozhovory, co jsem kdysi vedla s O.Ř.em, teda s Honzou o tom jak se zachovat, ponechat si sama sebe před tím, než mladýho člověka pohltí zkušenosti, bolesti, svět a život vůbec. A možná tuším, že ne všechny vnitřní změny musí pocházet z těch smutných věcí.
Ve Tvým psaní je obyčejně něco neobyčejnýho, co mi pro těsnější pojmenování uniká. A přemýšlela jsem o tom, zda by se skrytý obsah v textu (který vidím i přesto, že v textu být obsažen nemusí) dal zaznamenat jinými slovy a prostředky. Protože mám na své autory jisté nároky (jako čtenář samozřejmě). Představuju si, že jejich texty by mohly být jaksi vybroušenější. Ale dost možná by to leccos měnilo. To se nejspíš nemohu dozvědět, jak by právě tohle dílo vypadalo kdyby... No, takže přijímám jak přichází a věřím v každého z mých autorů, i když to tak často vůbec nemusí působit.Hm.
pri tebe, Luisa, vždy s potešením pobudnem
občas mi pripadáš (cez tvoje texty) ako nepolapiteľná ako (pokojne sa smej) drobné bezradné vtáča či čo to
často tvoje texty vnímam ako by sa z teba len tak rinuli
bez "námahy"
no veru, ale to len tak táram
toto som čítala dnes prvýkrát
priznávam ľahké zimomravenie v závere i to, že v priebehu čítania sa mi zazdalo, že túto či tamtú "informáciu" by som oželela
mám pocit, žeby si text zaslúžil ešte tvoju pozornoť ;)
Překrásné zamyšlení... Luisičko, dovedeš vzbudit zamyšlení a schopnost víc si vážit žiota.Jsi autorka, která vyjadřuje věci od srdce .... Přímo.... Tento Tvůj text mne příjemně zaujal ...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
