spolubydlící
a chudší jejich děti snící
kdo z nich komu je víc cizí
v rozvitém tichu na oběti
na souvětí
mezi zájmeny neměnní
kdo z nich je víc sám
kdo nejdál v tom pokoji
svých vizí
znavených
kdo z nich všiml si záměny
za jmény
kdo z nich jmény na citoslovce zajde
kdo z nich víc mrtvý
z ryby
pěny
mezi živými najde se dřív…
hvězdy už dopadaly
je sníh
od Indigo
dne 14.05.2012 20:23 ·
22 Komentářů ·
1289x čteno ·
Tomáš:
Formálně, myslíš tedy způsobem projevu? Využitými prostředky? Kterými?
Sonja:
Úplně přesně nerozumím otázce, tedy v souvislosti s mým dílem. Poukazuješ tedy na slovosled a rým v tomto textu a v tom smyslu rozvíjíš dotaz? Nebo reaguješ na Tomáše, když zmiňuje formálnost, která mu nesedla?
Tahle básnička není založena na rýmu, pouze na melodii a asonanci, to že koncová písmena ve slovech se někdy schodují, neznamená že jde o primárně rým.
Co se týče Fauna, těžko říct jak to či ono myslel, napiš konkrétní verš a konkrétní repliku...ale jinak si myslím, že měl na mysli šroubovanost, nebo násilné vykroucení obsahu, či slovosledu, právě pro rým. Jinak inverze v básních je docela běžný jev. Ale jak říkám, napiš co konkrétně, pak k tomu můžu možná něco říct.
Díky, rajmunde, že ses stavil. Vkládám Tvůj další koment, který se bůhvíproč nezobrazil tady.(Možná průrva v signálu Wifi?)
rajmund | 15.05.10:42 | 111 Comments Posted |Admin | IP uživatele: 78.102.113.115 | Ke Tvému komentáři u Lidé jako ozvěny-na nedostatky ve slovosledu a rýmech( resp. asonancích) upozorňuji autory stále méně a méně. Uvědomuji si postupně rozpor mezi vkusem, názorem čtenáře a svobodou tvorby.
Vložil jsem se do diskuze, s vodpuštěním
Rezka:
Chtěla bych to vidět jako Ty. Jak už jsem napsala jinde, vkládám takovým průřez svou tvorbou, texty jsou z různých období. Většinou pak proto, že si chci u čtenáře ověřit některé detaily, někdy i takové, které bych zase dnes právě takhle nenapsala.Díky.
maaty:
Tak já si samozřejmě sebevědomě myslím, že talent mám :), ale těžko říct proč a jestli mám k tomu opodstatněné důvody a zda-li ke psání básniček. A taky jestli to v mém provedení (člověka) má nějaký smysl. Zatím to testuji, jako mnoho jiných věcí.
Díky za pozitivní odezvu.
ano každý text hovoří jiným jazykem, to vnímám velmi zřetelně, tento text mi fakt navodil naprosto jasné postavení osob v konstelaci, kde každý vnímá sám sebe jako jednotku a zároveň má možnost podívat se na ostatní i na sebe jaké místo v prostoru života zaujímají a ten sníh na závěr je jako pochopení...
Rezko, já jsem ráda za jakoukoli odezvu, to né že né. A pokud vstupuje jak je, jasně že mě to těší.
Rok vzniku je tuším začátek roku 2011, ale nemyslím, že by ta informace měla mít nějaký vliv na čtenáře, spíš teda pro mě. :)
Tak já myslela, že se těm řečem o talentu napříště třeba vyhnu, páč i když vykřikuju, můžu u to být i drobet nervózní.:)
Takže převedu řeč...
Je to asi jak napsal Rajmund, taková ledárna. A ten konec, jo, asi pokus o vklad sounáležitosti s tím kdo čte, protože kdo z nás nebolel a smířil se.:)
Jo, a dík že ses znovu vrátila, neodložila na neurčito. Protože každý vložený dílo si zaslouží pozornost co nejvíce lidí. Já to mám tak trochu jako pravidlo, že to dělám prostě pro autora, i když se třebas autoři na mě dost často mračí.:)
No a teď jdu na to maso, ještě nemám vaříno. Ostuda.
páči sa mi ako sa pohrávaš so zvukom a významom slov
ako ich "ozvenuješ"..
rozstrihávaš a prepájaš
aby si sa "spoza“ odvrátenej strany vlastnej empírie
znepokojivo dotkla miest v mojom vnútri, ktoré mlčanlivo vysúvam na okraje /a ešte sa aj priznám/
ale
prišla som na to, že
ľudia nie sú ozveny
/možno len jako
možno len niektorí/
a je mi z toho občas smutno
mám vás rád, navzdory vaší poezii, stačí mi, že oní mluvíe, žije, chápete to?
bez citací
bez nablblejch keců
žije, žije v nás, ať už sme jakýkoli parchanti
Sonjo, děkovat vůbec nemusíš, já jsem ráda, že se ptáš. Prostě kdo neví, ten se zeptá. Jak jinak to může fungovat. I když třeba neznám odpovědi na všechno, no a taky jsem jen člověk, jako každej.
A koukej už taky vložit nějaký to dílko, třeba Hostinu.:)
No, čtenář je různej. Podiv, třeba já když doma čtu nějakou tu tvorbu (a není třeba vždycky moje), a žasnu při tom nad tou jednoduchostí a sdělností, dočkám se stejně toho stejnýho. Prej ''O čem to je'', nebo ''Nechápu''.:D
Prostě pro jednoho ''kravičkový'' pro druhýho '' nepochopitelný'' a pro třetího může bejt i bezvadnej text (a třeba z nich nikdo nemusí mít pravdu). Máme tu výhodu, že to tady můžem testovat. Jedinou výbavu, kterou nutně potřebuješ k uveřejnění, je ''oproštění se'' od textu. Vzít to jako výzkumnou výpravu mezi lidi.:)
Oprostit se od textu, co to znamená. Jednoduše je to způsob jak přijímat odezvy na dílo tak, aby nezanechalo nějakou osobní újmu. A nejen to. K tomu se snad dostanu dál. Oddělit to já od textu, abys byla schopna vidět dílo očima čtenáře. Protože autor píše především pro čtenáře. K čemu bych to přirovnala. Zkusím to takhle. Když jsi zamilovaná, natož čerstvě nejsi sto vidět dotyčného čistě. I když jeho, nazvěme to třeba neduhy zaznamenáváš, ignoruješ je kvůli procesu kterým právě procházíš. Ignoruješ dokonce i názor druhého (jakkoli Tobě blízkého), jsi zamilovaná a konec. Nevidíš a neslyšíš. Kdo si tohle nezažil? S láskou k sobě to může být podobné. A láska k sobě souvisí s duševním dílem, což je v tomto případě Tvůj text. Pro lásku k sobě nemusíš být vždy schopna vidět všechny souvislosti, jakékoli Tvé dílčí nebo i celistvé životní práce, zvláště v momentě, když se domníváš, že do konkrétního vkládáš to nejlepší ze sebe. Znáš ten citát Myslím tedy jsem? Doslovný překlad zní Pochybuji, tedy jsem. Mít jakoukoliv pochybnost, je prvním krokem k posunu vpřed. Kdyby lidé nepochybovali, spali by ještě dnes na stromech. Mít zdravou pochybnost o sobě, myslím patří k životu.
Autor by měl o svém textu zdravě pochybovat, měl by naslouchat ústům čtenáře, tedy především za předpokladu, že čtenářovo sdělení je čisté, bez dalších pohnutek. Snad mi rozumíš. Pro práci autora je prostě přínos, když se snaží svůj text vnímat v širším zorném poli.
Přijde Ti legrační se kát nad starými texty. Já se nekaju, to ne, tak ne. Jen mi s tím vším co vím dnes (a co nevím ještě o zítřku) přijde legrační, tak nějak lidsky. Jako když se rdíš nad nějakým svým dětským činem z minulosti. Ne není to špatně, jen to dnes vidíš jinak. Bylo by hloupé kdyby jeden ustrnul na názoru, který rozvinul v mateřské škole. Chápeš?
Zdeňka Šmída neznám, ale něco si o něm najdu.
Havla znám už z puberty, první jsem zaznamenala jeho Audienci. Naši ji měli ještě na LP, poslouchala jsem jeho tvorbu z gramofonu. Já Havla vnímám jako skutečného velikána a spíš než jako autora, pak jako člověka. Jeho hry mě sice nikdy zcela neučarovaly zpracováním, jenže jeho tvorba je spojená s minulým režimem a docela jinými věcmi. Pro mě byl a bude hrdina. To by bylo na dlouhé povídání. Nicméně platí, že jeho poezie mě po všech stránkách uchvátila. A jak jsem napsala jinde, donedávna jsem netušila, že byl i básník.
Ke knihovnici a Tvému příběhu...nedozvěděla jsem se, co si o Havlově tvorbě myslela ona knihovnice. Jinak, že lidé nepochopí, nebo se nedokážou plně vyjádřit k tomu či onomu, ač jsou vláčeni tím co je právě v kurzu, nebo pózou, mě vůbec nepřekvapuje.
A že si lidé půjčují knihy, které nečtou jen pro to aby vypadali před jinými já nevím důležitěji, sečtěleji, já nevím jinak...no, co na to říct. Je mi jich líto.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
