V poslední době mám pocit, že neuniknu, Miriam, že se mi vrací pořád to samé a že se to nedá uzavřít, jen se s tím smířit. (Kdysi jsem četla rozhovor se Stanislavem Grofem, jeho žena, Christina, byla v oblasti psychologie podobně významnou osobou jako on, krom toho se věnovala hathajóze a byla těžká alkoholička. Hrozně si to vyčítala, že člověk, který má být pro tolik lidí oporou, je vlastně sám úplně ztracený, až v momentě, kdy se s tím smířila, to najednou šlo řešit. Ten rozhovor mě zasáhl, mluvil o ní již po její smrti... a končil větou: Drahá Christino, miloval jsem tě, miluji tě a vždycky tě milovat budu).
To, jak tiše jsi kolem jádra básně našlapovala je okouzlující. Děkuju.
Dílko ve kterém pointu lze uchopit vícero způsoby. Jsem si tedy vybral podle svého. Je to asi jedno, zda jsem se trefil do tvého záměru vyznění. Asi je důležitějším, že jsi mě přiměla nad tématem se zamyslet.
Som za to, aby sme neunikali. Aby sme si boli vedomí toho, že všetko je riešiteľné, pokiaľ sa na problém dokážeme pozerať z nadhľadu. Detstvo je úžasné tým, že život je jednou všetečnou hrou. Hrou, v ktorej sú zlyhania povolené. Samozrejme píšem o pohľade dieťaťa, ktoré zbiera skúsenosti a radosť z nich.
Moja trojročná vnučka je blázonko. Vždy niečo vyvádza a keď ju napomínam čo to stvára, začne sa nahlas rehotať. Taký živel so zvonivým smiechom a nádherným iskrením v očiach. Plná akejsi odvážnej šantivosti.
Ona je darom, pri ktorom sa zamýšľam kde, v ktorom úseku cesty takúto radosť zo života strácame.
Zaspomínala som si na vlastné detstvo. Je fajn ponechať v sebe aspoň kúsok dieťaťa a nikdy od neho neuniknúť:)
Je to zvláštní. Občas si pamatujeme věci, obrazy, který se snažíme označit za ne zas tak důležitý.
Přesto v nás zůstanou napořád.
A ty vyloženě dobrý bejvaj tak trochu v pozadí.
Jasně, je to otázka přístupu k dění vůkol, k schopnosti přijmou změny v obsahu pozitivního pobrání.
Taky vzpomínám raději na to, že jsem dostal k Vánocům lyže,
než na to, že mě táta za každou kravinu řezal jak psa.
Ďakujem za pristavenie, Jarko. A áno, život nás občas bičuje, niekedy dokonca tí najbližší. Ale my si vyberáme. Nadhľad a empatia je to, čo nás vedie k pozitivite.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
