jet vlakem vždycky znamená i
tak trochu padat
do stromů
perónu
kamenů v kolejišti
názvů stanic
vystoupit lze jen na předem určených místech
to mezi je prostor k pochybnostem
jestli právě tohle
je to správné místo

ještě ne
dál ale nemam jízdenku ani kávu
jen míhající se nekonečno
krabičku cigaret
placatku se zbytkem rumu
dno je ale ještě příliš daleko

támhleten dům už měli dávno odstřelit
stejně jako celý tenhle zpropadený svět
mám v kapse zápalky
mohla bych to tu všechno
poslat ke všem čertům
to by ale znamenalo
vyhrát příliš brzy
na zaprášené sklo se prstem snažím napsat jména
jiných pyromanů
žádného neznám
něco mi zřejmě uniklo na jiném místě

někde jinde hledám
pod parketami klíče od
zbytečných dřevěných dveří
je za nimi jen další zlověstné ticho
a stará rukavice kterou nepotřebuji
k postupu dál mám jen
černočernou tmu
tunel a na jeho konci
patetické světlo
nejde tu psát ani volat (o pomoc)

tohle už dělal určitě každý:
představuju si lesní cestu
skáču přes kořeny
na zemi leží šroubovák
nechám ho ležet
všechno tu musí zůstat
přede mnou mlha a nějaké zvíře
útočí

zbylo jen několik prázdných slov
(citoslovce) a kosti
žebra
lebka
a ohlodaná stehenní
na zelené sedačce z nepravé kůže děsím
ostatní cestující
baví mě to
ale hrát se to nedá
a hlavně nevím kolik mám ještě životů

tohle není konec
ale málem mě naservírovali v jídelním voze
cítím pivo a boloňský špagety
kterých jsem nechtěla být součástí
objednávám rum
aby se neřeklo a mizím na záchodky

v placatce přibylo z plastového kalíšku
chvíli tu místo dezinfekce voní
rumové pralinky
jsem zase celá
neohrožuje mě žádné zvíře z vlastních snů
mám obě ruce i nohy
a chuť tu zůstat
i bez jízdenky

  od Stinohra dne 14.07.2023 21:31 · 3 Komentářů · 76x čteno ·