Kdyby se o nemocech tolik nemluvilo, lidi by byli zdravější. (Jean Anouilh)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - volný verš » Někdy si přeju

Někdy si přeju

.

aby všechny moje obrazy
oživly
v jednom velkém mejdanu

se stovkami podobizen
hostin
a krajin určených k relaxu

aby se ty nahotiny
procházely zimní Prahou
a pak se zahřály u kávy
ve veselých kavárnách

pohladily kočky
ochutnaly štrůdl
a bábovku pro básníky

a pak zaujaly svoje pózy na sofa

a o tom
to všechno je

.

Komentáře

18.02.2025 21:11

Marta

to sa ti, Vorona, podarilo
práve teraz, v mojej hlave :)

všetko sa to hýbe s gráciou tebe vlastnou (poznám ťa len virtuálne ale tak si ťa proste predstavujem v pohybe) nahotinky sedia na okrajoch šáločiek a džbánkov v zimnej krajinke, popíjajú a čítajú si básne.......

akurát ten dovetok v závere, tie dva verše, mi tam vôbec nepasujú

20.02.2025 07:03

Vorona

Martin, ano mám to ráda, život V pohybu, to jsi správně odhadla
A možná je to vidět i v mých obrazech a to jsem taky chtěla říct tím závěrem
Dekuju

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES