Několik vyjímečně silných obrazů doprovází (odpusť ten výraz/neboť není jinak než co do názoru na poezii, není jinak zabarven) žvanění.
Kdyby se vjem z poezie tady promítnul do průhledné krychle, v níž by se obsah rozpínal o hrany, pak bych řekla: vidím, vidím natolik, že není možné popřít, ale bobužel ne všechno, nejspíš pro ušpiněné sklo ohybů.
Už ta první strofa, já forma tomu krásnýmu obrazu ublížila. A pak jsi napsala spoustu slov, spoustu slov, spoustu.
nedovolíš mi
vytrhávať si biele pierka
a tady je sklo čiré, bez bláta a bez škrábnutí, pak už není ani tvar, chápeš ani tvar a obsah tvar k životu potřebuje.
Jarek má pravdu. Vůbec bych se nedivil, kdyby báseň byla částí něčeho širšího. Není jednoduché udržet sílu slova zvlášť čím víc jich je. Bylo by skvělé tohle dílko rozšířit.
Obvykle se na téma "já a ty" dívám dost skrz prsty. Tady jsem se ale ani nehnul.
Velmi dobře jsi to napsala,
text jako zrcadlo
dávám Ti palec - neumím nikdy pořádně vysvětlit, proč se mi báseň líbí, je to totiž většinou proto, že mě odnesla někam, kde už jsem byla a myslela jsem, že se nevrátím a rozděluju básně na ty, které to umí a na ty, které ne. Asi to není moc dobře. Ale co se mnou, no.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
