ej, škoda žes nedal audio..! sytý hlas by teprve podbarvil přednesem sílu dojmu,
hle báseň, plním se jí po okraj,
ač může znít jako věta oznamovací, mám babu,
ale kdo o tom umí tak libozvučně a s grácií..že..?
No dobře, ale nejspíš od té pomlčky už se mi jeví její esence naředěná. Následkem toho nemám dost prostředníků, kteří by chtěli vykřikovat a jásat do poetické formule. Prostě zejména odtud se mi závodníkova tkáň k závěru rozpadá a tím mě jaksi odpoutává od lyrické pupeční šňůry, při které jsem jinak na živu.
vieš, čo sa mi na tvojej poézií páči?
akoby si to nebral vážne..akoby
si sa len pohrával so slovami a popri veľmi dobre zvládnutej technike, vtlačíš veršom akýsi punc autentickosti
až sa viacerí s rezkou potešia " má babu!" :)
nezanechávaš pocit, že sme sa práve dostali k nejakému posolstvu
sú to akési pozorovania všedných i expresívnych okamihov
ustrihnuté z tvojho času
príjemne sa to číta
no poviem tiež, že vo mne nevyvoláva potrebu vrátiť sa a čítať, či objavovať v texte znova
Nič nepochopiteľné:
volá sa Zuzka. Idem po Zuzke
v popradskom byte ráno do kúpeľne.
Stojím, kde stála iba v osuške.
nevím jestli je na vině tečka v druhém verši,
a pokračování v nové "větě", ale napoprvé se mi ztratil rým na "kúpelně",
neslyšel jsem ho...
Zuzke/osuške mi zase nezní dobře, takže poslední sloka mě poněkud
stáhla zpátky - zato druhou si čtu pořád dokola.
vieš, čo sa mi na tvojej poézií páči?
akoby si to nebral vážne..akoby
si sa len pohrával so slovami
ano, uvolněnost, se kterou píšeš, je patrná v každém verši
Inka, Marta, babu pravdaže nemám, som predsa známy tragéd, baladik a fatalista, casanova teoretik, duševne zohavený potupnou samohanou, hehehe. Povedané slovami Petra Kovářa (Jiří Mádl) z filmu Probudím se včera Byl to nejhezčí sex z těch, které jsem neměl. Dôvody rozvádzať nebudem, ale sú, a teda dosť mystickej povahy, ech.
Vysvetľovať prečo a ako by mala básnička fungovať, nepovažujem za najšťastnejšie, aj keď nejakú predstavu o tom pravdaže mám. Tak aspoň v stručnosti k výhradám.
Posledná strofa stavia na hre s dvojznačnosťou syntagmy „Idem po Zuzke“, ktorá môže byť vo význame pasiem po nej, mám o ňu záujem, alebo vo význame som druhý v poradí. Do veršového presahu vnímam prvú možnosť ako dominantnú, primárnu, po veršovom presahu sa ukáže, že platí druhá možnosť. Ten ostrý prechod zo sféry mačovského predátorstva, samectva, do sféry naivného údivu, sa mi prosto zdal umelecky hodnotný.
K rýmu po Zuzke – osuške (teda nie Zuzke – osuške, Jarku). Mám rád, keď je hrozba okázalej predvádzavosti prostredníctvom bohatej zvukovej zhody, zažehnávaná istou mierou, istej nezhody. Bližšie o tom asi toto:
„V kontextu rýmové normy české poezie druhé poloviny dvacátého století je ovšem nutné právě tento typ nepřesného rýmu pokládat za projev umělecké rafinovanosti, jež na místo zautomatizovaných přesných rýmových dvojic klade dvojice s rýmovkami ne zcela identickými, zato však originálními a neočekávanými. Rafinovanost spočívá v tom, ţe jsou záměrně voleny takové fonetické nepřesnosti, které působí nejméně nápadně, takže je neotřelosti rýmu dosaženo s minimálním dopadem na jeho zvukomalebnost. Dekanonizací rýmu, jak tento proces nazval Viktor Ţirmunskij (srov. Ţirmunskij 1980, s. 197), se ve vývoji moderní české poezie zabýval Miroslav Červenka. Dospěl mj. k důležitému zjištění, že tato tendence se v druhé polovině dvacátého století prosadila natolik silně, že rýmy s výše popsaným typem nepřesností začaly být postupně považovány za neodporující normě (Červenka et. al. 2002, s. 130-131).“
Prosto protiklady znelá sykavka – neznelá sykavka, tmavá sykavka – svetlá sykavka, považujem, zvlášť pri inak bohatej rýmovke (zhoda troch slabičných vrcholov, vokálov o, u, e), za zaujímavé ozvláštnenie.
Rým nepochopiteľne – do kúpeľne počujem, s tým nemám problém no.
babu pravdaže nemám, som predsa známy tragéd, baladik a fatalista, casanova teoretik, duševne zohavený potupnou samohanou,
nemohu bohužel dát odkaz, neb je to jen v Knize biliniek, ale Sándor Márai v ní právě píše o tom, že "pre človeka s tvorivým duchom nie je pravým životným poslaním rodina, ale jeho dielo"
...tak jsem to trochu vycucla :-) nevím, jestli znáš, totiž :-)
Dajaku, když tak znovu čtu a zpětně znovu analyzuji, nejspíš se Ti musím omluvit za tu LYRIKU. Já to četla česky, víš? A to jsem neměla. Tak, to bylo včera. Dnes se tomu zase bráním. Mám dojem, že jsi s tou pomlčkou se čtenářem pěkně vyběhl. Jednoduše na mě dělá dojem přílišné heslovitosti, kterému předchází jakési citlivé melodicko-ukázněné vyprávění bez zádrhelu a ticha (zvláště v té druhé strofě), a právě po té druhé, pár slovíček a pak ta pomlčka,heslo, výkřik...no nejdřív mě hladíš po vlasech a pak na mě vytáhneš boxerku na péru? Blbost! Čtu a po lyrice mám chuť Ti to vrátit. Tak aspoň, že vyrovnáš v závěru, no ale ne! Chyba lávky! A na to jsou všechny teorie o procesu vnímání rýmů poněkud nedovyvinuté.Obhajuj jak chceš, můj čtenář se naštval závěrečně po té poslední. Ale čím? Jako by měl pocit, že ho chceš ošulit kočičím zlatem a levnou kolínskou. Jako by si myslel...no a co, řekne si autor, můj čtenář mi za víc nestojí-a v tom tkví ten problém, čtenář je přesvědčen, že má před sebou text skutečného básníka, ale zároveň, že mu autor jeho text tak nějak odfláknul...
Lepo, naozaj si myslíš, že by som len tak pustil do sveta takto (ako mi to naznačuješ) nevyváženú báseň?
Prečo si Jarek cení práve druhú strofu a Inka odsudzuje štvrtú, presne naopak ako Ty?
Ach,
obhajovať vlastnú báseň nemá zmysel, pokiaľ sa výhrady percipienta netýkajú jej normovaných zložiek – pokiaľ sa nepoukazuje na zlý rým alebo zlý rytmus.
Basen neni nevyvazena,to ja.ted mi hraje.bohuzel odvahu komentovat mam vetsinou pod vlivem.s tucnym nelze nez souhlasit.za ultimatni poezii si tak z toho komentu ted stojim nejvic.navic tam davas vtip,vypada to tak lehce
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
