Měla velký růžový dům o čtyřech pokojích. Měla klavír a spoustu nádobí a spoustu postav, které postupně odjížděly na kole a už se nevracely. Kolo tam však stále zůstávalo opřené o strom na zahradě, někdy uprostřed obývacího pokoje, někdy úplně někde jinde. Pozici měnil bez ohledu na její vůli i veškerý nábytek. Přemisťoval se nekoordinovaně a málokdy našla jednu věc tam, kam ji uložila.
Obývacím pokojem, který byl co chvíli kuchyní a co chvíli ložnicí, proplouvalo velké křeslo. Často v něm usínala, avšak budila se obvykle úplně někde jinde, jednou dokonce ve skříňce pod kuchyňskou linkou.
Malá televize byla už dávno rozbitá. Ovladač se ztratil. Možná odjel na kole.
Čas od času se vynořilo něco z její minulosti, ovšem zřídkakdy na dlouho. Tak přišla o hřeben a spoustu dalších věcí. Obrazy na stěně obývacího pokoje však byly neměnné, stejně jako starý gramofon, ke kterému nikdy neměla jedinou desku, avšak kdyby hrál v tom růžovém domě, avšak kdyby hrál v tom růžovém obývacím pokoji s plynoucím nábytkem, bylo by to jistě:
…Tádydá…
Občas odněkud slýchávala hudbu, která se jí nelíbila, která ostrou jehlicí bodala do její paralelní reality, a její sny potom byly obzvláště děsivé. A když se probouzela na jiném místě, než usínala, často si myslela, že jí pohřbili za živa, když všude kolem byla tma a omezený prostor v pohybu. Děsilo jí každé otevření očí ve skříni, v sektorce i pod gaučem.
Kuchyň, někdy obývací pokoj, a co chvíli ložnice, byla světle modrá. Do ledničky ukládala mléko a na talíř na stole croissant, to jediné co měla k jídlu. Stávalo se ale, že ani croissant ani mléko nenacházela. Občas se je marně pokoušela hledat, mohly být kdekoliv.
Z kuchyně se dalo vyjít do rozlehlé zahrady s jediným stromem. I on měnil stanovisko. Naštěstí se pohyboval pouze v rámci omezeného prostoru před domem, což jí trochu uklidňovalo. Strom byl zelený po celý rok a i přesto, že nikdy nevydal žádné ovoce, měla ho ráda a doufala, že také někam neodjede. Jak zjistila, na kole může odjet takřka všechno, včetně jedné ze židlí, která se potom už rovněž nevrátila.
Často, když na zahradě snídala nebo jen tak seděla, dívala se na kolo, a kdyby toho byla schopná, byl by její pohled plný zloby. Nenáviděla tu růžovou potvoru se zvonkem, fixními řídítky a nepohyblivými pedály.
Imaginární lžičkou míchala imaginární kávu v růžovém hrnku a dumala, jak se té dvoukolé obludy zbavit. Kávu pila zásadně černou a nikdy jí nesladila.
Po snídani se sprchovala. Koupelna byla jedinou, takřka neměnnou místností v domě, ačkoliv i vanu s umyvadlem občas našla někde úplně jinde. Sprchový kout byl stabilní, skoro by ho nazvala záchytným bodem v tom svém zběsilém vesmíru.
Oblékla tričko a kalhoty, které vytáhla ze skříně v ložnici, co někdy bývala obývacím pokojem a někdy kuchyní a pustila se do stlaní postele. Tyto rutinní kroky jí držely při životě a činily ho snesitelnějším. Postel byla rozválená, přestože v ní nespala. Pečlivě načechrala polštáře u masivního čela a srovnala peřinu. Automaticky se sklonila a podívala pod postel, jestli náhodou nenajde svůj včerejší croissant, který neposnídala. Našla pouze krabici s mlékem. Narovnala se.
…Do okna zamrkalo velké oko, které neviděla a začala vichřice…
od Stinohra
dne 06.02.2013 12:46 ·
12 Komentářů ·
892x čteno ·
Čtu si první tři odstavce, a zápasím s několika věcmi.
V prvním řádku beru "a spoustou" jako překlep.
Pak:
Kolo tam však stále zůstávalo opřené o strom na zahradě, někdy uprostřed obývacího pokoje, někdy úplně někde jinde.
„Kolo tam však stále zůstávalo opřené - jednou o strom na zahradě, jindy uprostřed obývacího pokoje. A nebo úplně někde jinde.“
...mi přijde z mýho míň krkolomný.
...avšak kdyby hrál v tom růžovém domě, avšak kdyby hrál v tom růžovém obývacím pokoji s plynoucím nábytkem, bylo by to jistě: ...
„avšak kdyby hrál v tom růžovém domě, v tom růžovém obývacím pokoji s plynoucím nábytkem, bylo by to jistě: ...“
A interpunkce v první větě druhého odstavce.
Jak zjistila, na kole může odjet takřka všechno, včetně jedné ze židlí, která se potom už rovněž nevrátila.
a tahle věta mi přijde zas směrem k obsahu geniálně napsaná.
Dobré téma ke mně zpracované přílišným zdůrazňováním stavu (co chvíle ložnice), jakoby tlačící na pilu nastavení obrazu.
Sám prózu neovládám, takže ber jen tak, jak vidí kolemjdoucí :)
jasně, že je to překlep, jarku, můžu tě poprosit? bylo tam původně se spoustou (něčeho jiného)... takže spoustu, prosím. , nechápu, jak se mi to tam dostalo, četla jsem to mnohokrát. Tak. druhá věc, co navrhuješ, rovněž změnu prosím.
...avšak kdyby hrál v tom růžovém domě, avšak kdyby hrál v tom růžovém obývacím pokoji s plynoucím nábytkem, bylo by to jistě: ...
je záměr, tak jsem to chtěla, ač si uvědomuju, že se to může hůř trávit.
Druhý odstavec - první věta - interpunkčně vidím, že mi tam chybí čárka mezi ložnicí a proplouvalo, prosím o přidání, jinak nevidím nic a vy aspoň vidíte, proč když píšu "báseň" neobtěžuji se s interpunkcí, v próze je to samozřejmě problém.
opravil jsem překlep i interpunkci zmíněného, a co se týče ostatního - nenavrhuju změny, jen si čtu po svým :), nech chvíli znít a zaslechneš pak třeba i úplně jiný názor...:)
něžněrůžová hebefrenní schiza
úplně vidím plovoucí místnosti, svět se v bublině přemisťuje z reálna do nereálna,
čtivě napsaný, viděla jsem ten film co nabízíš
vcucnul mě dost reálně, fakt
ze čtení pro mě zajímavého textu, jsem byl občas vytrženej nelogickým kopancem. jasně snový svět, jenže:
skutečně se koupelna v domě takřka neměnila, když z ní čas od času zdrhlo umyvadlo i s vanou? věci co dělají koupelnu koupelnou? Zárověň není úplně obvyklé ( ani ve snovém světě:) mít sprchový kout i vanu, myslím.
také strom co mění stanovisko, je nějakej přemoudřelej,ne?
ale jinak se mi to docela líbilo, musím říct.
doporučuji film Paperhouse, jestli jsi neviděla.
dost mi ho ten text připomíná.
ona se neměnila v tom smyslu, že zůstávala stále jenom koupelnou, na rozdíl od ostatních místností, které mohly být a jsou cokoliv - obývák, kuchyň, ložnice. Tam v tom růžvém domě skutečně sprcháč i vana je a ten sprcháč je fixní, ono to ve skutečnosti není zas tak snové :-)
Paperhouse jsem neviděla, takže to napravím. Díky.
Některé věci jako např. to kolo na kterém odjížděly věci, jsi příliš ohla, když jsi ho nechala stejně i přesto, že bylo pryč, někde stát. Prostě i ve světě bez běžných pravidel musí existovat nějaké stabilizátory, něco co platit musí, tak aby čtenář přijmul co nabízíš.
Naproti tomu mě zase spoustu věcí zaujalo, např. spojení - měla klavír a spoustu nádobí a spoustu postav, ale jen v obraze, formulovala bych jinak s větší pečlivostí. Plující křeslo obývákem, co v něm usínala-paráda.
Závěr zas ohnutý do divného kruhu. Nemělas tam dávat, že to oko neviděla, to už bylo moc- o tom ohýbání fantazie. Může to být pravda, jsem tomu ochotná uvěřit, ale nesmí to znít překombinovaně.
on to není sen, oldo, já bych ti napsala, co to je, ale nechci brát někomu prostor pro vlastní interpretaci, takže se zaptám: zajímá tě z čeho to vychází?
ostatním díky za komentáře, jste dobří čtenáři, text jsem si pro sebe už upravila :-) děkuji za spolupráci
ale k věci... ono je to vlastně úplně reálný - asi ne uplně podařeně jsem se snažila vystihnout "životní" realitu panenky, co bydlí v růžovym domečku mojí tříletý... akorát jsem prostě chtěla, aby to nebylo tak uplně jasný, což se mi teda evidentně povedlo, ačkoliv to asi bylo spíš na škodu.
Jsem ale ráda, že jsem ten text vložila, tady obzvlášť mě ta zpětná vazba zajímala.
Checheche. Tak jsem si vytvořila vlastní interpretaci, no.
Pro mě je to příběh dívky, která se nechala zaměstnat někde v hotelu a sebrali jí papíry a udělali z ní... lehkou holku. Zákazníci co k ní chodí se mění a ona má jeden z těch připitomělých růžových pokojíčků, co vlastně ani není její a každý si tam může hýbat s čím chce a odnést si co chce. Ta dívka se navíc vyrovnává s realitou vytvořením svého vlastního světa, tedy se dá se říct zblázní. Tenhle text je pak popis toho, jak vnímá svět.
Takže tak. Dobrý čtení.
vidiš, to mě nenapadlo a to jsem přemýšlela opravdu usilovně - SeveroZápad a různý jiný šifry mě napadaly a soukromá zpráva ne. Je to se mnou ještě horší než jsem si myslela :))
Ty jsi pro mne nesmírně zajímavá autorka, a tvá próza je napínavá, víc než detektivka - u té tuším, ale u tebe nikdy nevím, kde a jak to dopadne. Kloubouček dolů tvé představivosti.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
