furt to říkám a stojím si za tím, že do toho vázání ti to jde moc dobře...jen ten poslední verš? přijde mi, jako bys chtěla vymyslet něco originálního, něco jako a teď to tam nandám, prostě ten mi přijde umělej...jinak celá báseň bez výhrady, skvělá...palec
Dva nejdelší při čtení na první zdání ještě delší, podruhé čtu jinak, a pomáhá to.
už nedělím svá srdce na živé a na mrtvoly
vítr mě podpírá mezi stvoly
už ani nikam se nedívám
sobě se teď zdám
jen sem tam
ohnu se s trávou
ne ne, ten poslední by chyběním celou poslední sloku okradl, a stvoly by osiřelé ztratily význam i důvod použití -
- jsem uvnitř, a dělá mi to dobře...připichuju
Říkalas 10x60 to chceš? Já nevím, každopádně na tohle se chystám už dlouho, protože musím po částech, jinak neporozumím.
kde rozplýval se každý tvar
drolivému nebi
Když se něco rozplývá, považuju to za tekuté. Když se něco drolí, pak to musí být pevná látka. Když si to zkusím představit, je to trochu mišmaš, asi jako rozsypaný popel na rozteklém nebi.
kde hlav rukou a nohou není
a nejdál chromý svár
Představím si poslušně teda hlavy, ruce a nohy na tom tvém nebi - a pak mi řekneš že jich není. Tak je tedy zpopelním, čímž se mi to naváže na část předchozí - popel na nebi. Chromý svár... Vidím spíš chromý spár. Ale když svár, zkusím tím popelm trochu zamíchat a když chromý, pak mor. Nakažlivý popel.
byly mé hlasy překřičeny
sobě se teď zdám
Byly mé hlasy překřičeny - výborně, to do obrazu sedí. "sobě se teď zdám" mi tu přijde ale mimo. Snad tím chceš říct, že když tvé hlasy překřičeny, pak ani sama sobě jaksi nemáš co dodat. Přijde mi to mimo, průsvitná fráze, které v básních nemusím. I když možná tu je jen na špatném místě.
změněna kývají slunce k rozsvícení
Skvěle. To je verš jak od Kainara, faktžedobrý. Je pravda, že mi do té atmosféry popela předtím moc nezapadá. Popel je sice šedý, ale ještě se tolik nešeří, aby bylo potřeba rozsvítit... ha! jdu na to špatně! To je bouřka, mračna před bouřkou a vítr, překřičený hlas, proto se ta slunce kývají, proto k rozsvícení, blikají v poryvu větru, proto ten mor!
a smíchem prvním
jímž děti muži ženy
líbali přede mnou modlu duše bez jména
Ten smích tam není špatnej, i když snad mezi tak silné dva obrazy jako ta světla a ten smích snad ještě patřilo něco vložit. Ovšem "líbali přede mnou modlu duše bez jména" - to lidé nedělají. Modla bez jména mohla by být coby ve významu "neznámý bůh", ovšem i ten je skutečnější než aby byl pouze duší. Vlastně všechno je skutečnější než aby bylo pouze duší /všechno musí mít ducha, duše je málo/. A nesedí mi to tam. Přijde mi, že jsi chtěla říct něco jiného.
smazána i bezedná
Tím to trochu zachraňuješ, nicméně trvám na tom, že duše "bezedná" není /to duch ano/. Smazána a bezedná je nicméně skvělý kontrast. I když poněkud nepředstavitelný.
už nedělím svá srdce na živé a na mrtvoly
-- to já nikdy nedělím, přijde mi to nesmyslné, ale dál.
vítr mě podpírá mezi stvoly
Nechutný obraz.
už ani nikam se nedívám
Tohle je dobré, i když podle mě nekoresponduje s veršem předchozím, ten mluví o jakési bezvládnosti, zde však naprosto jasně říkáš že se nikam nedíváš, ani Nikam. To je velmi konkrétní.
sobě se teď zdám
jen sem tam
Zase že se sobě zdáš, tady to už zní lépe, protože opravdu jakobych viděla Tebe, jak občas uvidíš sama sebe podepřenou větrem, bezvládnou, sama sebe očima, které jsou mimo tebe, vida, začíná se mi to spojovat, když ani nikam se nedíváš, pak se díváš do země a kdosi mimo tebe vidí tě jak se mu zdáš a ten kdosi jsi ty. Opět odvolávám předchozí alamrmování, že to k sobě nepatří.
ohnu se s trávou
To se mi vrací k té bouřce, jak se žene a ohýbá trávu - ale nepřesně, je to příliš živý obraz a já nesmím zapomenout na "jen sem tam" předtím, které se zase potácí někde v krajině snů.
Závěr? První strofa přes počáteční nedůvěřivost uznána, mimo její poslední verš. Strofa druhá bez výhrad, kromě verše"líbali přede mnou modlu duše bez jména", kterému nevěřím a nezapadá mi. Třetí strofa nakonec i včetně původně zpochybněného prvního verše zcela bez výhrad, zapadla jak měla. "ohnu se s trávou" je mimo, nebo přesah, který v současné chvíli nejsem schopna uchopit.
A víš co? Stejně se musím vrátit. Mám pocit, jako už poněkolikáté u této básně, že nepochopení je zčásti na mé straně. Přesto: nemyslím si, že je dobře napsaná, resp. postavená. Mělo to být poskládané trochu jinak.
Těm co souhlasí se mi vždy odpovídá nejhůř, páč chtěla bych něco odpovědět, jenže nic mě nenapadá. Budiž mi tedy polehčující okolností, že aspoň takto.:)
Věrko, no možná jsem chtěla pravým opakem. Nejdřív jsem se zatoužila vystavit a pak už ne.:) Ohnutí se s trávou je mimo ten zpěv schválně, ale účelově.
Luiso, díky za dárek. No, nemyslela jsem ale pod své dílo. Prostě koment vůbec.
Měla jsem za to, že tam o věcech, které mi nejdou vysvětlit jinak, tak tam, pomůže mi právě básnička. Ale možná se jen prostě mýlím, docela obyčejně a lidsky.
A vlastně jsem chtěla původně jenom napsat nějakou povídánku s hutnou hovorovou řečí a ono si to šlo po svém a dělalo co se tomu zlíbí, svázalo mě to na hodinu do kozelce a pak jsem teprv otevřela oči a našla tohle. Ale mohla bych tady napsat úplně cokoli a vždycky by to byla pravda.:)
Ale mohla bych tady napsat úplně cokoli a vždycky by to byla pravda.
... to ne.
A vím, žes nemyslela pod své, já však jinde dlouze nejsem schopna. Ani zde asi. Ach jo. Teď leda teda oceán nepochopení, no, miluju ho ale, koneckonců :)
Ne, Luis, hele, náhodou jsi mi udělala velkou radost. Já už jsem někde psala, že už jsem ve stádiu, kdy se za ty texty prostě nemůžu prát. Já nevim proč, mi to přijde zbytečný, kromě nějaký tý polemiky obecně nad textem, která mi jednoduše pořád zůstává milá.
Takže já to nechápu jako leda teda oceán nepochopení, do nemluvněte nedohlídneš a nemluvně do Tebe taky myslím těžko, ale možná v nemluvněti zanecháš stopičku, když mu budeš vyprávět dlouhou pohádku a stejně tak nemluvně, když bude brblat to svoje nesrozumitelný grrrrrrrrrr a dělat u toho bubliny a Ty budeš zrovna třeba při tom.
Díky Luiso, dalas mi dárek, fakt.
"sobě se teď zdám" mi přijde nějaký povědomý, jako bych se s tím už setkal - jinak ještě jeden nesouhlas s Luisou - tvar se klidně může rozplývat k drolivému nebi - v tom nevidím žádný rozpor - jinak jasný palec, moc hezky se četlo
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
