značná část mých blízkých přátel
mezi něž nemohu počítat
vyděšené pohledy nočních tramvají
vyhaslá očka malých i velkých ptáků, které jsem zatím pochovala
ani věrné oči nahnědlých psíků
kterýma jsem si vždycky přála uplavat
mi doporučuje analyzovat
sice neuvádějí důvod proč bych tak měla činit
ale já vím že mají obavy
že se utopím v čokoládě nebo v kafi zkrátka v čemkoli
co se podává k snídani
a pak
stane se ze mě druhá Meryl Bridge
a sametovým hlasem
budu ladit mandolíny
a plakat nahlas
mají obavy
takže to vypadá že možná vědí
alespoň trochu jak to vypadá
uvnitř žebroví chrámu
kde na oblé sešeřelé kameny
měkce dopadají pořád ty stejné stíny
takže analyzuju
telefonní hovory rychlost automobilů
a jimi způsobenou úmrtnost
špatné verše a všechny ty řeči kolem
úplně všechny až zním
jako sloup elektrického vedení
jediným bzučivým tónem
a pojďte dál, povídám
podávám kávu s rohlíčky
myslím na toho starého biskupa
co ve svých rukou přelomil chrám utahuji struny
tavím čokoládu a ptám se
je libo trochu šlehačky?
a to všechno dělám zároveň a vypadám přitom
jako orosená hruška v klášterní zahradě
chvilinku předtím než ji rozřízli vejpůl
což ale ještě není konec protože potom
kdosi přijede na kole
a řekne Elbsandsteingebirge jedním dechem
a země bude krásnější než při stvoření
totiž zcela pohlcena přívalem
hnědé lávy a spoustami čokolády
a to jenom na okamžik
a já jsem si jistá že na okamžik ano
od Luisa
dne 12.02.2013 12:59 ·
5 Komentářů ·
344x čteno ·
Víš, co, hlavně jak někde stavíš ty cihly rovně a pak Ti to ujede a já si musím přitom myslet (páč jsi mě jaksi nenásilně donutila)-proměnila své nectnosti do cnosti, prostě na konci mám úsměv a říkám si, že todle nejde změnit a že to tak musí zůstat, abych i já jako čtenář nakonec zůstala celá, i když z docela cizí půlky(a o zadek při tom nešlo), zkrátka přišlas na jeviště, o přestávce nějakýho Shakespeara, vytáhlas ten zmuchlanej papír z kapsy džínsů a řekla co chtěla a musela. Některý ztichli, jiní hlučeli o to víc a vůbec. A já tam pak seděla v tom hledišti a kdybych byla mužskej, Verona by byla najednou docela blíž než kdy předtím.
no, takže sem dojedla čokoládu / jako fakt/ a přečetla tvojí báseň... a mam chuť se na psaní vykašlat, protože mám dojem, že to říkáš za mě a mnohem líp. z toho plyne, že si asi budu muset zakázat tě číst nebo si pořídit imaginární wakizaši a spáchat literární harakiri...
Ne, já myslím že čteš dobře, jen k tomu že to vypadá, jak kdybych necílila. Jestli cílím, nebo kde je pointa? Jak to takhle říct. Jistě, že cílím, o to hůř, když minu. A o co jsem se tedy neúspěšně pokusila? Zaprvé vysvětlit, že analyzovat/vnímat všechno a všude znamená dostat dost nepřehledný obraz složený z mnoha detailů, tedy je to přesný opak toho, co by člověk podle těch "praktických" rad/lidí měl dělat. Analyzovat podle nich znamená analyzovat jen něco - a na (nepohodlný) zbytek se vykašlat. Vidí jen to, co se jim hodí a jejich závěry jsou ploché.
Ten text měl být ve svém vyznění optimistický i když v něm nechybí bolest, kterou si vypravěč uvědomuje a mluví o ní (mrtví ptáci, pláč, úmrtnost a biskup). Tedy měl ukázat, že optimismus není s bolestí v rozporu. Tolik záměr autora. Zkusím jinak, aby to šlo přečíst.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
