Čára ponoru cejchem? Hrubě s ní zatřásl, měl v očích otazník a vztek.

Pomyslela si, proč sakra mluví tak šroubovaně.

Komu dovolíš vstoupit bez klepání?! Smýkl jí o zem.

V očích prkennou podlahu, suky, letokruhy, měla bych napastovat,
napadlo ji naprosto nesmyslně.

Roň slzy!

Jen pomalu se zvedala, věděla, že nemá rád prudké pohyby.
Trval na tom, že jeho repliky musí doznít.

Miloval tu chvíli. obecenstvo pod nohama a on na piedestalu.

Jeviště.

Ukojen ve své samolibosti docela mile houkl, ulej oheň a zamkni.

Hlavou jí letělo, jo holka, vzdělání není zárukou lidskosti..

S láskou pohlédla na spícího veršotepce a začala uklízet po mejdanu.

  od rezka dne 26.03.2012 17:47 · 6 Komentářů · 733x čteno ·