Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky. (Antifón z Rhamnúntu)
potkal jsem žebráka
byl přetočený v záda z krabicových vín
pil
od krku nahoru
chudší než stud a víc než já
čpěl jak by už dávno na marách
nasládle děravě o osud
pohlédl vzhůru
a jedním lokem mé oči dlouze splách
ještě si jeho tvář ponechám
ještě nesmyl můj pach
od Indigo
dne 04.03.2013 00:43 ·
10 Komentářů ·
720x čteno ·
U začátku mě napadlo, že dilema vina/víno by se dala bez klišé vyřešit (ač bych tomu snad jinak nevěřil). Krabicová vina, možná. Budu si taky sám muset zkusit to dvojznačné přecházení v obrazech, baví mě to
například
přetočený v záda z krabicových vín
pil
význam končí záda z krabicových vín nebo přetočený v záda? Vlastně je to jedno a nabízí to další vysvětlení. Plus.
Je tam ještě jedno snad.
a jedním lokem mé oči dlouze splách
tady je to lahoda. Těžko se mi hýbe se slovy, zda by bylo lépe bez některých nebo ne, to chce čas.
Text nedá čtenáři nic zadarmo. Za pozornost taky stojí to členění textu. Teď jsem přišel na to, kolik vrstev díla zcela opomíjím a tady jde koukat do více směrů, o tom jsem ale už mluvil, no
že text od In dá něco zadarmo, to už ani nečekám... ale tohle mi přijde z těch srozumitelnějších, řekla bych stravitelnějších, kdyby to neznělo blbě. tvoje vyjadřovací prostředky v týhle básni sou vynikající, nebudu opakovat, co už vyzdvihl egon a tak jen vykleknu, to že pil od krku nahoru... výborně. jestli dám palec ještě nevím... stejně o něj nejde... nevím to proto, že se mi nelíbí ten závěr. v souvislosti s ostatním textem mi přijde já nevim, nedotaženej asi... anebo dotaženej až moc? protože bez toho posledního řádku by se mi to zamlouvalo mnohem víc... protože pro mě ta báseň končí tady:
No paráda, včera jsem jednu dokončil, a začíná veršem
"potkal jsem žebráka" - co já teď s tím?:)
- - -
Žebrák se pod Tvým textem pohybuje jak loutka,
sedí támhle, někdo nad ním a já se otočil...
ještě si jeho tvář ponechám
ještě nesmyl můj pach
Dvojverší zvláštně napsaný. Tady se děj posouvá už přímo k vypravěči.
To už není popis jakéhosi obrazu jím viděného, tady jde už
(pro mne) o jasnou pointu, o "zdůvodnění" autorova textu, a vlastně tak
jakoby dodatečně doplněný prolog. Bez něj půlka.
Oldo, synonyma k chudobě jsou například bída, nouze nebo i nedostatek.
Tedy bídnější než stud, nuznější než stud, nebo nedostatečnější než stud a víc než já - jak by už dávno na marách. Jsou to ve své podstatě symboly, zároveň však jakési věty ve větách, nejednosmyslného propojení. I když se snažím vymanit z tolik mi mnohdy vyčítané nesrozumitelnosti. Stínohra namítla, že je jedna z oněch srozumitelnějších. Egon si všiml jisté provázanosti významů, ty jsi si všiml jednoho symbolu extra a přece zmiňuješ civilní záznam.
Potom o závěrečném dvojverší, o kterém zas Stínohra a Taron, taky Piate řekli, že buď logicky nesedí, nebo je tam něco navíc, nebo že by šlo i bez něj, ačkoli jiní např. Jarek a Vorona prohlásili,ať už přímo nebo nepřímo, že závěrečný je přímo nutný. Závěrečné dva verše nejsou nijakou složeninou ani symbolickou do slova, ani větnou. A vymykají se tak původnímu schématu, nebo se tomu tak může jevit.
Proč. Mohla jsem je převrátit.
ještě nesmyl můj pach
ještě si jeho tvář ponechám
měnilo by to podstatně souvislost s třetím veršem odspodu a především to, proč byl tento text stvořen (ta druhá autorská provázanost, to už pravda nikoho zajímat nemusí).
nebo bych mohla využít v závěru samostatně buď jeden, nebo druhý verš. Obojím bych dozajista finálně uzavřela, ovšem nebyla bych spokojená s tím co jsem chtěla říct (to také čtenáře míjí, proč by se tím měl vlastně zabývat a chápu to).
Pravda je ale taková, že ten příběh má dvojí závěr. Pravda je taková, že se to tak stalo. Taky se mi to zdálo divný a proto jsem si právě takhle zapsala.
A ještě ke studu, tedy pro znovu pro Oldu.
Potkala jsem mnoho žebráků, od některých jsem si za almužnu nechala vyprávět jejich příběh. Tenhle žebrák byl jiný než jsem doposud znala. Přesto, že bylo okolo povícero lidí, kteří mu věnovali pozornost a někteří mu dávali dost najevo jak se ho štítí, jak jím opovrhují a já nedělala nic, jen jsem ho pozorovala, pravda z velmi nepříjemné blízkosti svojí i jeho (ona nebyla v tu chvíli jiná možnost), podíval se na mne a příšerně se zastyděl a z toho studu, otočil se ke mně zády (bylo tam ještě spousta jiných detailů)-jedním lokem mé oči dlouze splách, ale ač sám příšerně zapáchal, jediné co bylo zřejmější, že kdo z nás nesmyl ze sebe pach toho druhého (přičemž nejde jen o pach v jednom smyslu, i smog bývá duševní) byl právě ten žebrák. Pořád to nemůžu pochopit, tak jsem si pro ty účely ještě nechala jeho tvář. A ještě je třeba vyjevit, že to co to tu v komentu popisuji není celý příběh, jen malá částečka z jedné sekundy či jak. Že se to odehrálo velmi rychle a jenom mezi námi, oba jsme to věděli. Pak na mě ještě venku čekal, vyhlížel mě. A vůbec nevím proč to sem píšu. Asi že, jak nedávno řekl Jarda, Neumanna třeba se už nikdo nezeptá. Ne že bych se srovnávala s Neumannem a než že by to bylo pro někoho až tak zajímavé.
Jaký je můj závěr?Brooklynská matko, koho to zajímá? A taky, že jsem ukvapená. To taky. Několik let mi připádá někdy příliš dlouhých, zvláště když nevím, kolik těch několik let může být. Myslím, že jsem byla vždycky lepší čtenář.
ak stud, pre ktorý som si v českom syn.slovníku našla: stydlivost
mravnost, nevinnost, zdrženlivost
ak je teda stud ponúknutý ako prirovnanie, že niečo je chudobnejšie ako stud..akoby stud bolo niečo, čo hovorí o biede či nedostatku /duševnom alebo materiálnom/
/ tam ma zaviedli tvoje slová:
synonyma k chudobě jsou například bída, nouze nebo i nedostatek
tak potom sa vo mne niečo vzprieči
no ak si názov nevšímam a podobne ten verš uprostred
potom sa mi votrie tvár tieňovaná obrazom
ľudskej biedy obohatenej studom
text je naliehavo skutočný /neviem to inak pomenovať/
a možno zajtra prídem a pôjde mi to aj s tým veršom
i názvom
ešte sa v tom poprehŕňam
Nevím proč Ti to říkám, jen - že jsem přečetla z té básně přesně ten příběh který jsi napsala pod ní - tedy... ještě o hodně detailněji.
Mám z Tebe radost, protože to není jen tak. Vůbec to není jen tak.
/a co dodat než palec a malej úsměv někam směrem k dlažebním kostkám, románově řečeno "na špičky svých bot"/
a možná trochu jinak jsi to mohla říct už v tom díle,protože tady je škoda nerozumět a já ten závěr takhle vůbec nepochopila... přišlo mi to nadbytečné a nutno říct, že ani s vysvětlením se mi to nelíbí. asi jinak pro mě, jak samozřejmě nevím. možná jinou formou... próza? já vim, sem už otravná.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
