zbytečný tlachy na náměstích
bojím se jich
ať si ať si lidi mluví
jenom ne na mě proboha
musel bych potom jít zpátky a pak odznova
nechte mě projít bez povšimnutí
šedivýho marnýho zbytečnýho jak tu řeč
jako bezeslovnej stín
za to vás moc rád pozdravím
ale víc už ne
však dobrej den budu myslet vážně
chci jít jen domů k mýmu stolu
mám na něm proutěnou ošatku
z ní odlomený snítko na bavlněný niti
pohupuje
víš jen tak se pohupuje při otevřeným okně v průvanu
jen projít a jinak nic
mám doma
mám doma
to snítko přeci
od Indigo
dne 12.03.2013 22:24 ·
18 Komentářů ·
825x čteno ·
původně jsem chtěl napsat něco fatálního ve stylu:
dnes poprvé tvé básni rozumím již bez kompromisů!
nemohl jsem se na prťavém telefonu trefit a neodeslal.
teď jsem rád...
nenašel jsem v tý zimě venku tu rozkošnou tvrdohlavost závěru.
copak to nevíte? mám doma přeci...
prvně jsem ji vnímal jinak,takovou obžalobu neangažovanosti
no ona tak možná byla napsaná, ale já jsem si ten druhý
rozměr zamiloval víc.
názov ma kompletne zmiatol
celá nadšená novotvarom, vnímajúc "snítko" ako odvodené od slova sen, sniť, snívať
na skočil mi obrázok..alebo skôr pocit
aký mávame v tom svojom "snítku"..miestečku na snívanie........a
takto naladená som sa pustila naprieč textom
v ktorom sa lyr. subjekt so svojim svetom usiluje uniknúť tomu skutočnému svetu
pohltený túžbou po istote
až do pmätenia
Snítko, větvička, ale může být i snítko prachu, dá se využít různě. V textu je to proutěné snítko, malý kousek odlomeného proutí z ošatky na chléb. Je tolik nepatrné, že se na té nitce umí houpat.
Snítko, větvička, ale může být i snítko prachu, dá se využít různě.
no mně to nedá - "snítko" jen v této básni, proč ne, ale jinak správně "snítka" ž.r., a v souvislosti s prachem spíše "smítko prachu", nebo právě "snítka prachu"...
Ty čechomile hnidopišskej!:) Já vím, ano. U mně na jihu však vždycky snítko. Jedno. Jedno snítko a zásadně TO. Prostě nečteš Kinga bez Karlovo svetru.:)
Sedí dobře nejen na poslední dny. Hlavně nikdo po mě nic chtě nechtě nechtějte.
Poslední slova by se snad nemusely opakovat.
Jakoby to byl snad malý jazzový textík. Odvalil jsem kámen, nebyl těžký ale i kdyby pod kamenem nebylo nic, hlavně dál rozvalovat kamení.
Odvalil jsem kámen, nebyl těžký ale i kdyby pod kamenem nebylo nic, hlavně dál rozvalovat kamení.
Že nebyl těžký, tak to ne! Složité rýhy na něm snad nebyly, oblý byl, omletý, někde i hladký dokonce, ale těžký, přetěžký a je, a ano! hlavně jen dál rozvalovat kamení...
A to já jsem zas ráda, že jsi něco vůbec zahlíd. Mám to se sebou a poezií v poslední době čím dál složitější a tu jsem zahlídla zase já, jestli se náhodou nemejlim, když si furt namlouvám, že jsem! autorem poezie. A neříkám to proto, abys řek, no jasně že jsi (stejně by to neplatilo, teda na mně jako). Prostě možná se teď třeba vydám jiným směrem. Uvidímě jak se mě bude nový nápad jak se slovem správně vynaložit, držet.:)
Tou prvotní replikou jsem chtěl říct, že Tvoje poslední texty na mě "fungujou" jako kus, hranej za zavřenou oponou, za oponou, kterou sice můžu kdykoliv otevřít, ale nechci.
A já pak, i kdybych na konci hlediště a slova sotva slyšel, spíš víc cítím jejich naléhavost, úsměv, pláč, vůni, a ta rozvlněná deka mi napovídá, šťouchá mě i na tu dálku do očí.
V tý chvíli pak text pro mě přestává být prioritní, vnímám spíš to před ním, to mezi oponou a mnou.
Může to vypadat prapodivně, však ze svýho hlediska jsem se teď vyjádřil naprosto přesně.:)
Proč píšu v mužské rodě. Nejprv jsem si myslela, že někdy nechci být prvotně jen žena, ale i člověk. Ten člověk, bez ohledu na pohlaví. Dneska k tomu přidávám, že každý způsob vyjádření (pokud jde o jedno slovo, vyjádřené v rodě), nese si sebou jednotlivě pokaždé jinou energii. Jedno přidané písmenko a všecko je najednou jinak. Tak jinak!
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
