Na okraj pár poznámeček:
-Co je to "poušť hran"?
- Jako nemyslím si že bych měla zas tak špatnou představivost, ale nevím jak nakreslit tohle: "Snad talíř propadla brousí nůž
o zeď neodhodlání", i když tuším, co tím chceš říct.
-Za "jde si pro tebe" mi chybí ten hororový pohled, který se dá snad vyjádřit jedině slovem "bububu".
- Tahle část mě velmi zaujala
a jaká poušť
když horizont na nosu
zve na návštěvu bez spočinutí
patřit do chvíle jež zmizela
a chvátá
akorát jazykově mi to úplně nesedí.
Piš častějc. Jinak se tě nenaučím číst a to bych nerada.
jakoby to bylo moc ponořené do autora, jako bych to jako čtenář nemohla uchopit i kdybych chtěla a přesto mám pocit, že přesně víš, co jsi chtěl říct. ale já z těch formulací místy nejsem šťastná, zajímavé obraty, jen co znamenají? možná bych radši, kdyby si byl trochu přímočařejší, otázka je jestli bys neztratil to svoje... já nevím.
Luisa - Hrozně nerad vysvětluju a dělám to vskutku výjimečně. Jen předešlu, že slova nemusejí mít úplně plný význam, můžou nést třeba jen jeden atribut. Ten horor na konci musím ještě pilovat. Není to snadné... vlastně co je, že? Možná se nechám hodně inspirovat, možná by to chtělo trochu víc ukotvení.
Oldřich - Koukám pěkně jsi to překopal. Je ale dobrý vidět to jinak, učesanější. Ještě se v tom trochu projdu.
Stína - Netrofl bych si ani říct, jestli to umím jinak. Jestli bych s tím jinak byl taky spokojený. Poslední dobou teda hledám rovnováhu a za poslední měsíc třeba nepřišla vůbec. Ale jak jsem řekl, je to zase něco jiného. Vlastně vždy.
Jarek - To jo, teď jsem si je vytáhl, je skvělé si to připomenout. Úplně jsem zapomněl, proč Zeus sebral lidem oheň. A kdo byla ta Médeia. Skvělý jméno. Tak jednou pojmenuju dcerku. Anebo Ingrid :)
Dali - možná to tam bylo opravdu navíc. Anebo jsem tu nadsázku vystřihnout jinak. Asi nevím coby... nebo chci málo.
Tak co tu máme. Cestu v kruhu, vlastně tři cesty, přičemž o jaképak cestě, když jsou jen slepé. Labyrint, podivnou poušť v ještě podivnějších časech. K tomu jednoho býčka a do počtu sýčka.
Taková komnata pro vlastní slovní a obsahovou patologii, z čehož jsem si pro sebe vypitvala, že
to co je za mnou mne nakonec pozře, zvláště pokud jde o jisté obavy a zkušenosti.
Jestli má Dante zase vidět hvězdy, pak tedy s horizontem na nosu těžko (i když tohle byl právě pro mě nejspíš nejpřesnější řez Tvého modrého skalpelu.
Srovnáváním a opětovným narovnáváním textu nemohu zamlčet, že bych nejspíš vydechla...co to? Pročpak mi není ten příběh důvěrnější? Pročpak obrazy či zjevy, co za mnou vysíláš, vysíláš zasuté v mlze? Pročpak mi skrýváš oči?
Ta mnohotvárnost textu mi je hrozně milá. Vskutku je často na škodu. Snažím se jít pořád do hloubky. Nejspíš je to tím, že mě texty na podnose nejen poměrně omrzely, ale pokud nejsou brilantní tak i dost dráždí. Vlastně i proces tvorby je z jisté perspektivy chůze labyrintem. Jak kdo se odváží hluboko, jen aby ale našel cestu zpět. Otázka je, zda bude potřeba cesty zpátky.
Některé výrazy jsou hodně vážné a když to tak řeknu - význam slova naplňují po vrch. Jiná slova jen ukusují část významu. Sýček tu třeba není sýček ale jakási předzvěst/možnost smrti nebo ozvěna strachu. To je způsob, jakým hodně pracuji s textem a chápu, že je pro čtenáře místy těžké přečíst text tak, jak text chce být pochopen. Jak jsem ale řekl - to je cena kterou platím za možnost vydat se do hlubin. Jak dlouho v nich zůstanu se neví. Třeba ne moc dlouho. Třeba celý život. Sám sobě světlonošem.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
