chtěl jsem ti o havraních pověrách
dlouho
a potom mi to bylo líto
z těch dobrých věcí v mlčení
chtěl jsem ti o havranech
o ledových polích po hejnech
co se ti prohánějí pod účesem
na rub tkáně kde jsem já
a jako srdnatý tuzér
příběh o bílých vejcích kladených za lesem
z nepříčetného hladu
chtěl jsem ti povědět
o zenitu s kovovým nádechem
prstenu co sám uzavírá živým
když přichází k sobě po žíle
říct že tu přeletělo
vybledlé nitro smolně prostých zvyků
s kterým teď příliš snadno mizíš
mizíš
jako těch několik černých taktů z pleskotu křídel
říct že tu přeletělo
a potom mi to bylo líto
z těch dobrých věcí v mlčení
od Indigo
dne 02.04.2013 12:07 ·
15 Komentářů ·
685x čteno ·
Jenom se zatím tak stavím.
Přemýšlím, kdys to psala. Dneska jsem do půl čtvrté ráno skládala o krkavcích. Tak proto.
Jinak pokud jde o krkavce, dobré věci v mlčení neuznávají.
Ještě se vrátím i s tou krkavčí.
tak jsem tak celou dobu, co jsem četla, přemýšlela, kdo to psal...možná mě zmátlo to zájmeno, že jsem typovala někoho z mužů a vlastně i ty verše, jako by myšlenkovitě psal muž... pro mne skvělé završení zimy i v duši, jak to cítím teď a hlavně tenhle úsek
chtěl jsem ti o havranech
o ledových polích po hejnech
co se ti prohánějí pod účesem
na rub tkáně kde jsem já
a jako srdnatý tuzér
Lui, tohle jsem psala možná už několik měsíců. Nejdřív v hlavě, pak po paměti, pak vázaným a taky v noci a pak mě to už začalo dost štvát, tak jsem to takhle napsala dneska dopoledne.
Věrko, víš že jsem na Tebe taky myslela, když jsem to páchala...
Kdysi jsem četl v mytologických pověstech o havranech a jejich
schopnostech a vlastnostech z různých důvodů jim přisuzovaných.
O tom, že kladli bílá vejce zobákem, o tom, že si havrani zprávy, které nosí, sami uvědomují, provázejí mrtvé atd..
Tím hlavním byla nejspíš jejich inteligence.
To k oněm bílým vejcím za lesem.
srdnatý tuzér
co s tím..., trochu mě to ruší a asi i tím, že se nemůžu dostat
k důvodům k použití onoho, zavírám oči a zkouším dosadit jinovýznamově,
a nic - možná když už si tuzér ohnu do textu a přiblížím se, ta srdnatost
mě zase posadí zpátky s poťouchlou poznámkou, že vedle jak ta jedle...
říct že tu přeletělo
vybledlé nitro smolně prostých zvyků
s kterým teď příliš snadno mizíš
mizíš
jako těch několik černých taktů z pleskotu křídel
říct že tu přeletělo
a potom mi to bylo líto
z těch dobrých věcí v mlčení
tohle jako by mi, čím dýl si to opakovaně čtu, stačilo, a svým způsobem
dosti výřečně shrnuje tu hlavní nosnou celé věci.
Konstruktivního jistě pomálu, jen zkouším popsat, kde a proč
se mi kus dnešního večera na chvíli pozastavil.
Palec za tu atmosféru a způsob, jakým umíš vejít.
říct že tu přeletělo
vybledlé nitro smolně prostých zvyků
s kterým teď příliš snadno mizíš
mizíš
jako těch několik černých taktů z pleskotu křídel
říct že tu přeletělo
Ale i zbytek mi přijde nutný, ona je to vlastně vůbec jedna z těch nutných básní. Dám Ti palec. Co říct víc. Asiže dřív bych na tu báseň křičela, teď mlčím.
Jarku:
Tuzér, tip, tringelt, dýžko, něco navíc, něco nad standart. Když jsem začala s tím účesem - pod účesem na rub tkáně, tedy v hlavě, kde jsem já, chtěl jsem ti o havranech a navíc něco od srdce - příběh o bílých vejcích atd. Tak jsem mínila. Ale možná byl ten sek příliš brzy, mohlo tam něco ještě být, třeba něco o důvodech co všechno mění, o řádech v odletech, já nevím.Teď už nevím.
Díky za ty pověsti a vůbec.:)
Lui:
chtěla bych umět křičet na básně
a hypnotizovat hady
jen nevím jak na to
takhle z hlavy
když očima stále mi uhýbají
cokoliv víc by bylo navíc. je to asi právě jedne z těch momentů., kdy bych dala jen palec a nic neříkala, protože prostě nemám co. ale aspoň trochu jak na mě... jakoby se ti to neříkalo lehko, ale přesto si to řekla, zas taková ta naléhavost v tvém projevu, což možná způsobuje ta slovní úspora a místy nedořečené zvlášť v začátku, působí to zkratkovitě a mam dojem, že možná proto ty tvé básně mlátí kladivem spíš než hladí. vysekla bych to, co vysekla Vorča. je docela zajímavý, že mám dojem, že rozumím a přesto, kdybych měla interpretova, nedokázala bych to. takže ten palec a ticho už!
A já jsem ráda, že i když jsi třeba chtěla mlčet, žes promluvila, páč fakt, že poslední dobou se tu mlčí nějak víc, než je pro zdejší osazenstvo možná zdrávo. A taky, že jsem se i já přemluvila, že budu reagovat, nejen když se mě někdo pod dílem na něco zeptá, že prostě budu reagovat, jako takové poděkování, byste věděli, že všechny Vaše podněty čtu a pojímám. I když na ty kladné se mi málokdy daří odpovídat tak, jak bych sama chtěla.:)
začátek je chlapský, ovšem jen k účesu-ten je tvá klasika, poznala heč heč
v mlčení je někdy síla, netřeba litovat dobré mlčení,
úsměv a jinak :
v básni čtu touhu, zžíravou, nasranou, no snad o trochu smířenou, touhu...!
tohle mi není zas tak neznámý, chci říct ten mechanismus. Neříct to ukryté sloveso. Jedna z perliček v textu. Tvorba momentu.
Má to hezky prozaickou skladbu, možná až dramatickou. Otevření brány, výprava příběhu a opona nakonec. Všecko pěkně poskládaný tam kde má být, Prostředek silný, proložený poctivými obrazy.
na rub tkáně kde jsem já
a jako srdnatý tuzér
prstenu co sám uzavírá živým
když přichází k sobě po žíle
říct že tu přeletělo
vybledlé nitro smolně prostých zvyků
"chtěl jsem ti o" 3x a pak jen "říct že tu přeletělo"
a opakování ze začátku.
Hledám ale asi nebudu mít ani popel proti.
Nakonec mě taky potěšilo, že jsem nečetl ani jednou slovo ticho. Ne že bych na to u Tebe byl zvyklý, ale jde o poměrně vděčné slovo pro básníka, je už ale tak unavené a obnošené. Mlčení přichází na scénu !
Jen mě mrzí, že nenacházím žádný ekl. Nemůžu ani cvrnknout. Je to hold poctivá past na kritika. P
chtěla bych umět křičet na básně
a hypnotizovat hady
jen nevím jak na to
takhle z hlavy
když očima stále mi uhýbají
:)
"(...)piják nezachytitelných odstínů
piják světel potopených do stínů
piják žen jichž poslouchají sny a hadi
piják žen jež pochovávají své mládí
piják krutých hazardních a krásných žen
piják rozkoše a zkrvavělých pěn
piják všeho krutého co štve a drtí
piják hrůz a smutku z života i smrti"
chcela som pôvodne napísať: iste by som niečo v tom texte oželela
a hľadajúc, ktoréže to verše boli som čítala
opäť a znova a nič už nedám ti
vedela si, že toto je moja šálka
že sa ti v tej básni uvelebím ako doma
sadla mi..náladou spôsobom ako si naviazala obrazy i tou vrúcnosťou, čo sa tají na pozadí aj.......
ďakujem
tady je těžké vypíchnout nějaký kousek, neboť je to celé skvělé - jen ten konec mě trochu zklamal - po té smršti pouhé opakování řečeného - bral bych o lok víc - ale jednoznačně strkám do oblíbených a palec, of course
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
