Práce osvobozuje, je to tak
nůž nemůže za vraha
a náboj nezpovídá se pušce
naopak
Kdo bez chvění na sebe ukáže?
kdo vlastní hrob vyhloubí?
bez kartářů není sudba
odměna bez činu
ani čin bez odměny
to pro výstrahu !
patrony zpovídaj se kvéru
práce spoutá
tak to je
a každý hrob svůj si vykope sám
svatý jeho amen
od Egon Sirka
dne 04.04.2013 14:46 ·
7 Komentářů ·
285x čteno ·
O minci. Takže má dvě strany a protikladné nejsou. Já nevím, nemohu tomu proniknout za stín. Nejspíš jsi zvolil příklady do kterých příliš nemohu vstoupit a nejsou to ani programové myšlenkové hříčky, nepůsobí tak. Jen jako bych chvílemi podléhala dojmu- tady a tam, tady a tam. Ten nápad není sladěný, není celý, jako by ses ho jen tak letmo dotknul a mne pak jen popraškem, co Ti zbyl na dlani.
Strašně ráda jsem to četla. Jakobych viděla tu práci co sis s tím dal a je to tak nějak načisto, hezky napsaný. Takových básní moc není. Většinou to někde trčí jak traversa z pomlácenýho paneláku. Tady ne. Musíš být šťastný autor.
Co k tomu říct víc. Nepochopila jsem to. Ve smyslu proč snad ano. Ve smyslu proč zrovna tohle ne.
Jak na to tak koukám, vlastně jsem to obsahově opravdu hodně zahustil. Možná budu opravdu za blázna, psal jsem to trochu vypjatý. Udělal jsem celkem dost změn od první črty, ovšem nepřekopával jsem to. Za blázna možná budu proto, že snad ani sám nechápu všechno. Respektive mi to dalo nějaký smysl, ale ten se dost hrozivě rozvinul. Ta hutnost pak může způsobit, že některé výrazy nenechá jaksi vyniknout na pozadí těch slabších slov. Začínám z toho být trochu rozpačitý, jako by si celý ten obraz žil obrazem stárnoucího Doriana. Šťastný autor?
a jestli se ptáš na to poslední. Co k tomu říct. Jako bych sám potvrdil a zapečetil předchozí text. Zakonzervoval.
Ten výraz ve mě ale zraje dlouhou dobu. Nakonec jsem ho tady užil a už se asi přestanu ptát jestli jsem ho mohl použít lépe, to už je ale úděl slov.
Ale ne, neptám, jen mi ten výraz přišel děsně vtipnej /ale možná mám náááhodou jen divnej smysl pro humor/.
Jinak... zahušťování v poezii? A nač to?
Nevim. To se dělá v matice bych ti řekla. Nahází se milión děsně jednoduchejch věcí na sebe a pak se konečně dosáhne toho, že tomu nikdo nerozumí. V poezii se dá nerozumět rychlejc. I bez zahušťování. Což je můj názor pouze.
nelíbí se mi to
fakt ne
nerozumím proč právě zvolený obraty, vlastně ani to, že dáváš otázky na který odpovídáš
ale tak nějak podivně, jako bys znásilňoval násilí, zatýkal zatykače
pro mě je to suchý, jako maso co se nepodleje
vracím se poněkolikáté, opravdu už asi desáté přečtení. Zhuštěné nemusí být špatně, zhuštěné může znamenat intenzivnější... někdy. Peru se se začátkem ... Práce osvobozuje, je to tak ... a dostávám se do fáze nějaké svojí polemiky o tom, jestli je to skutečně tak. A tom se zastavuju, do prčic. Musim se extrémně soustředit, abych se toho dokázala zbavit. Jako by mi myšlenky měly bránit v opravdovém emočním prožitku tý věci... to je divný (ne ta báseň, to co jsem napsala)... na druhou stranu: tvoje výrozavový prostředky se mi líběj. Desetkrát se vrátit... to neni vůbec špatný. To znamená, že jen tak neprofičelo ušima. Nějak mám ale tendenci čekat od tebe víc.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
