tak zamluvit upitých sklenek učím se krájet je
brzy zestárneme
dnes na bezbožnost nejtlustších dílů
zítra na hubený chléb nenadále
než rozkrojím na ostré úsloví
než se rozloučím
nesmíme se vracet
od Indigo
dne 05.04.2013 09:17 ·
5 Komentářů ·
361x čteno ·
obracíš se často k chlebu, jako já a Olda k Bohu...ono i na tom chlebu je kus "božího" daru asi, no...možná ta "bezbožnost nejtlustších dílů" se mi trochu blbě četla, jinak fajn
a zrovna bezbožnost nejtlustších dílů je významově tak výživná... Indigo, u Tebe mám palec na jazyku často, tak mi to až přijde podivný (jako vode mě..) jak je jeden já furt lačnej a lavinovitej.
echo, částečný... když se nevrací nestárne, jeden, prostě je. Pocity mám od Tebe, tak dík.
než rozkrojím na ostré úsloví
než se rozloučím
nesmíme se vracet
Víš co? Kdysi, byla jsem ve Francii a jednoho dne nám servírovali takový syrový maso. Bylo to docela dobrý, ale nikdo to nechtěl jíst. Na povrchu to vypadalo jako zaschlá krev a vevnitř to bylo světle růžový a veselý. Od tý doby se o tom snažím napsat báseň, protože to maso je nejlepší personifikace melancholika /ačkoli slovo melancholik je zavádějící/ co znám. Haha. Tady jsem si konečně přečetla jak jsem to měla napsat. I s tím, že už se nevrátím. None, no - bylo to kdysi.
Jinak ti dávám palec a do oblíbených. Ze všech ostatních stran nemám co.
ježiš co k tomu mám napsat?
že nevim o čem to je?
že krájet upitý de jen na celý kusy
a mám nejradši prsíčka - teda z husy
nevim, text mi nějak rozházel můj klid a to nemám rád
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
