Vůbec nevím jakýma očima se dívat, ale u tak krátkýho textu bych ocenil asi preciznost formy, rytmus. První a poslední verš mají nápad to jo. U třetího těžko stravuji. Snad správně to chápu jako výkřik nebo spíš motto. Malou paměť s významem naplněný něčím dost osobním.
Vytroubit lahev. Jo.
Teď mám pocit, že bych měla napsat ještě něco. Takže jo no. Je to Brno a vím přesně kde /takže to může být asi i kdekoli jinde, že?/
A ještě.
Ono to na báseň nestačí. Neumím to přesně pojmenovat, ale takto... takto je to příliš beznadějné.
Někde je okamžik kdy musíš začít psát příběh, protože poezie je sama už příliš nemilosrdná. A tys ten okamžik propásl. Nemůžu si pomoct. A ani si nejsem jistá, jestli to je nebo není správně. Asi teda je. Ale já bych to neudělala.
Né, Oldo né, doufám že necituješ sebe protože v tom případě si pleteš jednak město jednak poezii jednak sebe s někým jiným /neber mě vážně, jsem mimo, ale/:
"Praha. Drahá, missa solemnis
z jemných perspektiv dvou tří piv
má říz. Prý piš. Aha! Na odpis
snahám. Makulatura. Raněný řev kura,
roduvěrný. Korektiv - jen černý...."
atakdále, dál to nemá smysl citovat. Autorem miroslawek. A tak.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
