Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » som ako on len trochu inak nahá
som ako on len trochu inak nahá
orgován
čo sme zasadili ešte vtedy
ľahkovážne nepočítal roky
ani ruky

fialovo dlhoprsté ako slnko
odrazené zrkadlom do rozkročenej jari
s rámom do ktorého sme zatínali
detský srd

a za ním
a pred ním
vôňa

často túžim
vyšepkať si z nej báseň s domčekmi
na brehoch mláky
kde sa po lejaku zhromažďujú drobné kalíšky

zvuky
utíšené v predsienkach ťa naučia byť
voľnejším
bezmocnieť z krásy nájdenej vo chvíli


.
Komentáře
06.04.2013 22:16 Stinohra
avatar ty texty ve slovenštině pro mě, to je něco. musim prostě musim přehazovat do čj. já vim, je to trapný a beru to jako svojí chybu... Je to skvělá věc, tak lehká a sevřená. asi to bude k smíchu, ale vyvolává to ve mě dojem rukou s propletenými prsty... líp to asi nepopíšu. palec hlavně za první dvě.
06.04.2013 22:32 Luisa
avatar Achjo, já Vás miluju dneska.
Dávám si Tě do oblíbených a palec a zdvižený ukazováček k tomu: nevím co se ti stalo ale setrvej přitom seč můžeš!
Skvělý, skvělý, ála -- já básník který předčil jsem vás všecky, ano předčila jsi nás, v něčem, někde na nějaké cestě, nevím, buďto mám hroznou euforii nebo se prostě něco stalo a všichni jste se naučili přes noc psát. Asi nějaký meteorit. Nevím, já ho ještě neviděla. Krása. Díky. A tak.
07.04.2013 09:56 Jaroslav Vraj
avatar Ty nepíšeš, nemluvíš, jako spíš zdobíš a krájíš pak dort -
a já jen chodím kolem, a nechce se mi ho hned sníst,
jako bych se bál, že pak nezbyde nic než prázdný talíř.
Ještě budu nějaký čas obcházet, abych obhlídnul tu jemnou práci,
a nechám si o těch chutích jen zdát - chvíli vydržím, ale pak asi...:)
08.04.2013 08:31 Vorona
avatar jsem ráda, že jsi v této trochu ustoupila od těch typických jakoby "něžností" a ubrala bych možná i na těch zdrobnělinách...ale jako celkové dílo je to moc fajn :-)
16.06.2013 09:54 rezka
avatar orgován je jako plevel, rozroste se někdy až moc, a ty? cos chtěla? zastavit jeho až přílišné bujení šepkáním básní? bezmocná z krásy vzpomínky na první chvíli...úsměv
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop