stojíme na zastávce
ty dozadu ostříhané vlasy
já kotníky rozteklé
z přemíry vína
přemýšlím o permanentní přítomnosti
zapalovače a cucacích bonbónů v tašce
schválně velké
největší k sehnání
zavřu oči a usnu
zavřu oči a zdá se mi
o všech možných končetinách a vlasech
rostoucích ze stěn mé ložnice
a beru tě s sebou
protože tys měl vždycky tak rád
japonský horory a holky
a přesto kdybych si teď mohla vybrat
chtěla bych bejt černoška
černoška s velkou prdelí
a hebkou ebenovou pletí
mluvila bych sprostě
a nikdy nikoho bych si nepustila blíž
než na ostří nože
sekáčkem na maso bych porcovala
všechny ty zasraný modrooký chlapy
co spěj jenom s Japonkama
a nebyla bych tak debilně smířlivá
a nezavírala bych oči
když nejdou otevřít
když se zavřenýma očima nezbývá než umřít
nebo zůstat na zastávce
právě jen s tebou
ty tady
já támhle
od Stinohra
dne 08.04.2013 09:26 ·
10 Komentářů ·
648x čteno ·
není v závěru ještě překlep na "nezbývá"?
černošky s velkou prdelí jsou dobrý, to se ti povedlo... a vůbec, i když forma mi v začátku až tak nesedla, je to takové vypovídající samo za sebe:-)
jasně vor, já si toho všimla až po napsání prvního komentáře a bylo mi blbý psát hned další ... takže sem naštvaná sama na sebe a samozřejmě je to překlep, prosím ještě toto, Oldo. Pardón a kuju.
tenhle text se mi vešel na první čtení právě do toho místa v hlavě,
odkud se dokáže ještě chvíli vracet na jazyk, úplně sám a bez
nějakýho přemlouvání - dnes zatím nejlepší dozvuk,
a palec samosebou
Já nepíšu-li unáhleně, píšu zákonitě blbě. Protože nemám-li důvod spěchat, nemá většinou ani moc cenu to, co se chystám psát. Ale to jen tak.
Čteš se mi dobře.
Je fakt, že ten závěr. Jako autorka bys měla smět si dělat co chceš. Chápeš. Takže né nechat se pohltit nějakou ani za to nestojící "skutečností". Skutečnost je pouze rám obrazu. Obraz musíš už vidět sama a je právě na Tobě, jakej uvidíš.
A jinak. Prostřední strofa je výbornávýborná.
První. Kabelka bonbóny zapalovač skvělý, ale mělo by to na něco vést. Bonbóny vedou, perfektní, ale zdá se mi tam přecejenom skok, mezera, jakoby vytržené místo.
Poslední. To už jsem vlastně řekla.
Jinak. Vždycky jsem chtěla být černoška s velkou prdelí, ale bez nože. A tak. Je to dobrý.
všem díky za komentáře. Marti, Jarku - vážím si vašich palců.
Oldo: rozmytej konec... a přesto vlastně od konce psáno, od začátku jsem věděla, jak chci končit, hm, zkusit jinak... dobře, možná, snad :)
Lui:
Já nepíšu-li unáhleně, píšu zákonitě blbě. Protože nemám-li důvod spěchat, nemá většinou ani moc cenu to, co se chystám psát.
souhlasím.
K závěru už výše... tak snad jen ten skok, ano, vím a jsem si ho vědoma, přesto z původního textu v tomhle místě nic nezmizelo, že jsem asi chtěla uvést do děje, navodit situaci... no jo, co jsem vlastně chtěla? :)
a víte co? ještě vám k tomu přidám, co jsem u toho poslouchala... http://www.youtub...74va8J1ees
V celku dobrá koncepce i rozmar, v přirozeně odžité formě. Závěr jako útočiště.
Možná, že bych ocenila staženější útvar, hlavně v prvních dvou třetinách textu, ale ne zas o moc, prohloubila by o něco, dle mého, situační tragiku.
Ale jo, dám Ti palec, věřím, že budeš prohlubovat.
Jako autorka bys měla smět si dělat co chceš. Chápeš. Takže né nechat se pohltit nějakou ani za to nestojící "skutečností". Skutečnost je pouze rám obrazu. Obraz musíš už vidět sama a je právě na Tobě, jakej uvidíš.
já jen, luiso, že timhle si mi hrozně moc pomohla a díky ještě dodatečně.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
