vínem ze slunečnic
opil bych tě pak ti hrál
kdybys nemlčela
jak ozvěna odumřelá do ticha
jak klenba zašlých katedrál
jak v krbu horcí černí motýli
jak dopisů zbytky
jak klece kam zavřela jsi kytky
tak si mlč!
ty bezhlese vytepaná přítomnosti
v prškách svýho brebentění
mlč
a jen
očima mi připij
prosím
od jardaJJ
dne 29.03.2012 07:42 ·
11 Komentářů ·
575x čteno ·
takáto úvahovo lyrická poloha ti svedčí
nevyžaduje veľa slov ani väčšiu veršovú plochu..naopak lyrická skratka a sila básnického obrazu svojou viacvýznamovosťou nútia zamýšľať sa
a páčia sa mi tie predĺžené medzery..fajne navádzajú pri čítaní
..sugestívny záver text posúva do takej poľudštenej roviny
/ešte..možno zbytočná inverzia " jak dopisů zbytky"..kvôli náhodnému rýmu?..no možno iba mne tam oči klopýtli/
už když jsem viděla název, tak jsem se těšila...tahle je tak trochu básničtější něž ty tvoje upovídaně a fakt mi sedí...i s těmi rýmy a promlouváním ke komusi a přitom k sobě samému...pěkný,pěkný a připomíná mi staré časy na Mezeře, tam jsem ji četla poprvé:)
nevím přesně co mi svědčí, vlastně to ani není podstatný, byla to jen hra, teda ten text, jestli zvládnu tu říkankovou formu volnýho verše s rýmem asi ještě volnějším (ano, kytky/zbytky sou vlastně oboje zbytečný, ale spíš ty kytky, páč z těch zbytků dopisů můžou bejt ty horcí motýli) bez zbytečnýho patosu a zbytečnejch klišátek a obratů tisíckrát vyslovenejch a to běžnou mluvou, je asi přebytečnej i rým hrál/katedrál, což vizuálně asi ani rým nepřijde, a půjdu li dál ty texty sou vlastně zbytečný celý, okamžik jak se nestal i stal, koho to zajmá, že jo, i mě dnes ne
ano ta není upovídaná slovem oproti mejm povídánkám, byl to pokus, mluvit k ženě básní, úsměvná představa
sotva sem ta slova zasnoubil, už po mně chceš jejich rozvedenější podobu
tak jo, úsměvná představa asi proto, že je docela problém něco básní říct když je žena něco jinýho než konzument poezie, když je pro ní text něco jinýho než lávka do romantiky, nebo nějakej ten chodníček k představám
to si myslím potom projektuje do textu svojí momentální náladu a spojuje ji s bezprostředím stavem, teda k tý osobě co k ní prostřednictvím textu mluví, místo toho aby se na text dívala jako na literární útvar, kterej nemusí obsahovat skutečnosti i když jí může připadat jako déjà vu okamžiku co prožila, potom je projekce vlastních pocitů do textu tak velká, že se ztratí původní smysl
protože autor asi nikdy neopisuje pocity jinejch lidí, nechce říkat co si myslíš, ale asi jen to co by chtěl aby sis myslela, a tak vlastně nerozlišuje komu to píše, jestli klukovi, co by chtěl stejná slova použít, či holce která by je chtěla slyšet a to si myslim, že je problém takovejch těch věnovánek napsanejch za pět minut, pokud jde teda o podobnej typ textu
takže sem tu původní repliku asi asi příliš zjednodušil, tím mluvit k ženě ono by mělo být spíš mluvit k ženě co nemá k básni vztah jako čtenář, ale cítí se jako právě ve chvíli čtení jako oslovená osoba, co by měla na ten text odpovědět, protože na básně se neodpovídá, sou jako když ti někdo před tramvají podá lístek na mhd, nebo někdo náhodnej na ulici strčí do ruky kvítek, sou něčím co někdo chce dát a dává
a to né proto, abys věděla že je
protože na básně se neodpovídá, sou jako když ti někdo před tramvají podá lístek na mhd, nebo někdo náhodnej na ulici strčí do ruky kvítek, sou něčím co někdo chce dát a dává
a to né proto, abys věděla že je
Kvůli tomuhle jsem ráda, že jsem se ptala. Zformulovals asi jeden můj názor a to docela podstatnej, takže děkuju za rozvedení, no. Rozhodně tímhle víc, než dostačující. Souhlasím, ano.
samo evokuje spálený dopisy, tak nač to ještě psát, že jo
kytky v kleci je fajný obrat, budí fantasii a víno se slunečnic jak asi chutná? jako slunce kdo ví, jak chutná slunce? jo poetika jak vyšitá
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
