padaly kusy rozpadlých cihel a ano, měnily se v knihy
I.
znám jaro jsme si důvěrně blízcí
nikomu jinému to nepovím
stejně bych nenašla
dávno zatoulaná
/slova nenašla bych/
brašnu mám prázdnou zbývají mi oči
a možná že své oči prodám
za kytičku bezu
II.
umím toho říct velmi mnoho velmi rychle
opouštím snadno
to jen zlatý déšť se mi - věčně zelený
každého dne víc a víc posmívá
srkám vodu z kolejí - je čistá
mám žízeň čekám na někoho
kdo chtěl postavit dům
a právě dnes by s ním byl hotov
v zahradě otevřel svým rozsochatým hostům
/kéž napříště déšť bude na mě mírný/
III.
uprostřed masarykovy čtvrti
dva lidé v okně jediného činžovního domu který po válce nevyhořel
nemluví mlčí neobědvají
opřeni o parapet vědí něco co nevím
o té předměstské kavárně na rohu
s velikým červeným šálkem uprostřed oblohy
a zmrzlinou jako od matise
IV.
po zrezivělém železničním mostě
nad hučící vodou jdou tři chlapci
kde rostou vrásčité růže
/ještě jsou daleko
a do řádků mi prší/
ještě bych nenašla
/název je parafrází na Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy J. H. A. Gallaše/
od Luisa
dne 15.04.2013 23:08 ·
7 Komentářů ·
454x čteno ·
Luiso, tady mě bez pochyb chytla na první /ta slova chytla/, a i když jsem zkoušel okouknout i zvenčí, nepodařilo se mi to.
Prostě si mě ven nepustila, ani s posledním veršem - dvířka zůstala ještě chvíli zavřená.
Pro mě nejlepší text od Tebe, a jestli to byl Magritta nebo Matisse,
je mi úplně ukradený.
Oblíbené, a to ostatní k tomu s chutí - i s palcem teda, a dík
Hm, totiž divím se, že se Vám to jaktotakvypadá líbí. Mně to přijde děsně neuspořádané... ale zase ptala jsem to pomalu /slyšíš, In?/
Co Vám říct. Ten text je prvních patnáct kilometrů ze třiceti které jsem ušla protože jsem odmítla použít městskou dopravu /a strašně jsem si zašla/. Předtím jsem týden skoro nespala, takže během těch následujích patnácti kilometrů jsem upadla do ještě hlubšího spánku než je tahle báseň. :) No jo. Nemyslím, že jsem šílená teda. A díky Vám.
Našlapuješ opatrně, polehounku a jakoby téměř bezděky. Avšak momenty jako je například kytička bezu ve mne v bezprostoru a bezčasu mezi Tebou a mnou tyčí body minulých i prošlých básníků - na hraně, únosně i v kontrastu rozsochaných hostů, ovšem už ne se zmrzlinou od matise.
Tvůj text při vší mé prostotě nemá nejspíš v úmyslu dýchat nekonvenčním zázrakem,ale uvěřitelným zrakem utonulé bizarnosti v jednom jediném a neopakujícím se v nikom dalším a přesto psané tak, že takové písmeno nemůžeš odmítnout právě proto, že bys snad měla dojem cizího, aniž bys do té chvíle sama obsáhla. Tedy kdybych včera nevěřila, dnes už ano.To je znak, který si leckterý autor buduje léta.
Co mi u čtení schází, jsou především důraznější kontury, nebo hlubší ponor v osách výstavby - pokud bychom shrnuli vystavění textu do tří základních bodů - úvod, střed a závěr. Jakýsi důraznější břeh ve stopách přílivu a odlivu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES