Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » padaly kusy rozpadlých cihel a ano, měnily se v knihy
padaly kusy rozpadlých cihel a ano, měnily se v knihy
I.

znám jaro jsme si důvěrně blízcí
nikomu jinému to nepovím
stejně bych nenašla
dávno zatoulaná

/slova nenašla bych/

brašnu mám prázdnou zbývají mi oči
a možná že své oči prodám
za kytičku bezu

II.

umím toho říct velmi mnoho velmi rychle
opouštím snadno

to jen zlatý déšť se mi - věčně zelený
každého dne víc a víc posmívá

srkám vodu z kolejí - je čistá
mám žízeň čekám na někoho
kdo chtěl postavit dům
a právě dnes by s ním byl hotov
v zahradě otevřel svým rozsochatým hostům

/kéž napříště déšť bude na mě mírný/

III.

uprostřed masarykovy čtvrti
dva lidé v okně jediného činžovního domu který po válce nevyhořel
nemluví mlčí neobědvají
opřeni o parapet vědí něco co nevím
o té předměstské kavárně na rohu
s velikým červeným šálkem uprostřed oblohy
a zmrzlinou jako od matise


IV.

po zrezivělém železničním mostě
nad hučící vodou jdou tři chlapci

kde rostou vrásčité růže

/ještě jsou daleko
a do řádků mi prší/

ještě bych nenašla


/název je parafrází na Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy J. H. A. Gallaše/
Komentáře
16.04.2013 07:02 Luisa
avatar Hm. Myslela jsem Magritta, nikoli Matisse /kterého jsem navíc napsala špatně.../. Oprava není asi nutná :)
16.04.2013 07:34 Jaroslav Vraj
avatar
stejně bych nenašla
dávno zatoulaná

/slova nenašla bych/


Luiso, tady mě bez pochyb chytla na první /ta slova chytla/, a i když jsem zkoušel okouknout i zvenčí, nepodařilo se mi to.
Prostě si mě ven nepustila, ani s posledním veršem - dvířka zůstala ještě chvíli zavřená.
Pro mě nejlepší text od Tebe, a jestli to byl Magritta nebo Matisse,
je mi úplně ukradený.
Oblíbené, a to ostatní k tomu s chutí - i s palcem teda, a dík
16.04.2013 11:22 cvrcka
avatar Luiso, tohle mě docela smetlo... Tohle je výborný, velmi blízký, velmi živý, sem se budu vracet a vracet, hodně energie v textu, kainar nebo hrabě

až do půlky třetí
druhá půlka třetí mi připadá víc útržkovitánaefekt než tnoucí do živýho ty tři řádky bych asi škrtla, pro sebe

a "kde rostou vrásčité růže" rozptyluje tu energii, moc útržkovitý,

možná celá čtvrtá, samostatně ano a silná, ... ale je jistý že tomu nerozumim, to je naprosto jistý


díky... moředíky
16.04.2013 22:14 Stinohra
avatar neprodávej oči a za kytičku bezu už vůbec ne, prosím.
¨
čekám na někoho
kdo chtěl postavit dům
a právě dnes by s ním byl hotov
v zahradě otevřel svým rozsochatým hostům


ano a...

vědí něco co nevím
o té předměstské kavárně na rohu
s velikým červeným šálkem uprostřed oblohy


ano a...

do řádků mi prší


a palec.
18.04.2013 18:11 Luisa
avatar Hm, totiž divím se, že se Vám to jaktotakvypadá líbí. Mně to přijde děsně neuspořádané... ale zase ptala jsem to pomalu /slyšíš, In?/
Co Vám říct. Ten text je prvních patnáct kilometrů ze třiceti které jsem ušla protože jsem odmítla použít městskou dopravu /a strašně jsem si zašla/. Předtím jsem týden skoro nespala, takže během těch následujích patnácti kilometrů jsem upadla do ještě hlubšího spánku než je tahle báseň. :) No jo. Nemyslím, že jsem šílená teda. A díky Vám.
03.05.2013 09:49 Wopi
avatar Oldřich to řekl za mě. Je to krásný kompaktní celek, kde se dá najít spousta potěšujících drobností.
11.05.2013 12:20 Indigo
avatar Vidím, Lui.:)

Našlapuješ opatrně, polehounku a jakoby téměř bezděky. Avšak momenty jako je například kytička bezu ve mne v bezprostoru a bezčasu mezi Tebou a mnou tyčí body minulých i prošlých básníků - na hraně, únosně i v kontrastu rozsochaných hostů, ovšem už ne se zmrzlinou od matise.
Tvůj text při vší mé prostotě nemá nejspíš v úmyslu dýchat nekonvenčním zázrakem,ale uvěřitelným zrakem utonulé bizarnosti v jednom jediném a neopakujícím se v nikom dalším a přesto psané tak, že takové písmeno nemůžeš odmítnout právě proto, že bys snad měla dojem cizího, aniž bys do té chvíle sama obsáhla. Tedy kdybych včera nevěřila, dnes už ano.To je znak, který si leckterý autor buduje léta.
Co mi u čtení schází, jsou především důraznější kontury, nebo hlubší ponor v osách výstavby - pokud bychom shrnuli vystavění textu do tří základních bodů - úvod, střed a závěr. Jakýsi důraznější břeh ve stopách přílivu a odlivu.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop