ach jo. no, když se mnou je to snadný, víte? srdce na dlani a pokud mě umíte rozesmát nebo rozněžnit, tak rázem v hrsti
co je tohle za poezii, kurník, když je za tím chytrej vtipnej a údajně osamělej chlap, milý vole, jak daleko to máš do
Beskyd!? koukej sebrat kolo a na cestě z prahy se stavit na tu masáž aspoň noh. POtřebuju trénovat, děti odrůstaj a já budu muset brzo pracovat....... :)
dík za la la
a eště, že žádný cíle neexistujou: znám pána, dědeček mýho adoptivního bráchy, kterej mi ve svejch 86 jednou vzrušeně vyprávěl... "Já si myslel, vono se to řiká, že po sedmdesátce (možná řek i vosumdesát) už je to vážně pasé, ale není!" normálně si nabrnk sedmdesátiletou přítelkyni byv dávno vdovcem a objevoval taje sexuality.
a ano, co se poezie týče... oceňuju velice vtáhnutí prvními dvěma a přesah posledních dvou, když pominu, že mě to celý bavilo.
„Perfektní, prostě perfektní. Mám k tomu ještě něco říkat?“
Mne ani nie, ale možno Oldo by bol zvedavý, hm. Ale vlastne nemusíš, aby to nevyzeralo tak, že hádžem na Tvoje plecia to, čo mala zvládnuť básnička sama.
no to je právě ono - napsat vázaný s technikou a vtipem
a závěrem, který „uhne“ a rozetne celý text snad do ticha?
jo, do ticha...až domlčím, půjdu číst znova, třeba to udělá ještě něco
mezi tím palec
K první strofě jen že je to přesně vyjádřené něco co bych řekla i já. A to pro mě naprosto nedosažitelnou formou. /Též mívám taková období kdy si dělám různé psychologické testy tak dlouho dokud mi nevyjde všechno co potřebuju a "vyhledejte okamžitou pomoc" :)/ Majakovský říká, že duševní pohody se od básníka vyžaduje jen úplné minimum. Nevím. Jsem příliš subjektivní, to vím zase.
A dále. Přijde mi vždycky skvělý když někdo přirovnává nějaký styl hudby k barvě /dajak to tu pravděpodobně tedy nedělá, ale vrtá mi hlavou proč tedy ty dvě věci - hudbu a barvu - napsal tak za sebou.../ Možná bych tu dala přednost konkrétnímu nástroji a vůbec užšímu propojení té barvy a hudby, ale jsem celkem spokojená.
Každopádně za nejlepší považuji poslední strofu. Juraje Dóžu jsem si představovala jako naprosto neznámého chlápka, kterej udělal nějakou neskutečnou pitomost, po Oldřichově poznámce o tom jak je nevzdělaný jsem se kousla do rtu a šla si též najít kdo to byl, ehm. Beru tu strofu jako velmi přesný obraz - a musím říct, že málokdy potkávám v básních přesné obrazy a ve vázaných už téměř vůbec. Ta strofa pro mě má svou atmosférou velkou sílu a je to ona co drží tu báseň. A mohla bych rozebrat každé slovo a slovní spojení ale přijde mi, že by se to pak nikomu nechtělo číst :) Proto opět jen subjektivně... ta strofa mi připomněla jeden můj sen. Stane-li se toto, je pro mě báseň velmi dobrá, pokud se málokterá dostane od autora ke čtenáři, pak jen zlomek z nich tak blízko.
Celkově si na té básni cením především přesnosti a za nejslabší považuji prostřední strofu.
A avi Oldovi.
Básně které se učím nazpaměť. Zatraceně. Naštval jsi mě (to je vždycky dobře). Protože jsem to já, kdo dává svou laťku poezie pořád níž a níž a níž. Tohle mi přijde důležité i vně téhle diskuze a téhle básně. Básník by měl znát nazpaměť všechny své básně asi. Ty opravdové. A pak od dalších básníků. Začala bych mluvit jakovždy o sobě a tak skončím. Jenom jsem chtěla říct, že souhlasím. A že jsem zapomněla co je to být básníkem a že jsem si díky tomuhle trochu vzpomněla. Víc takových komentářů. A díky Vám oběma.
Ze svého slova utvořil sis nástroj pružný a povolný, dokrojils detail o virtuosní osobitost.
Kéž bychom i my další dokázali zrát podobně po Tvém způsobu.
Jo. Takhle by mě taky bavilo psát. Kdybych to uměla. Ale i čtení dobré. Moc dobré. Tady pod tou mě napadá, že čtení může být ještě lepší než psaní :) Ale úplně si za tím nestojím.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
