Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » moja prvá filozofia
moja prvá filozofia
.

keď som bola dieťa
všetky piesne mali vlastnú farbu

najkrajšie boli saxofónové
otec ich hral a
my sme snívali o všetkom
čo nie je možné

potom keď si pred zrkadlom náhlivo penil bradu
značkujúc nám nosy chichotavo
som uvidela ako mu tečie krv
z drobnej ranky čo nedbanlivo rozotrel doružova

.........bolí?
.........žiť nemožno bez bolesti

tej noci som prvýkrát
tajne plakala


. .
Komentáře
29.03.2012 13:49 rajmund
foto Trochu inženýrské dílko, jako myšá pastičko.
29.03.2012 14:11 Vorona
avatar pěknej závěr jsi tomu dala...dostalo mě to v představách o otci, kterého jsem nikdy neviděla...no
29.03.2012 16:04 Jaroslav Vraj
avatar Vyprávěná vzpomínka spíše, závěr fajn.
29.03.2012 21:52 dali
avatar je to nádherná pointa
skús ju zapísať tak
že vopred o nej nevieš
to sa ti ale asi nepodarí
lebo pamäť je pamäť
skús pristupovať k ďalším svojim básňam
ako k textu
ktorý ti iba prichádza
a ty sama ho objavuješ
29.03.2012 21:54 dali
avatar láska k múdrosti sa nedá vymyslieť
30.03.2012 10:37 jardaJJ
avatar introspekce pokračuje
cesta do hlubin toho příkopu co má člověk v sobě, možná střípek nějakýho širšího celku co nám povídá kdo jsme, způsob tvorby co mi číst nikdy nevadí, prostě takovej kus toho curriculum vitae našeho zpětnýho zrcátka
31.03.2012 18:58 Marta
avatar dali, ten koment si zarámujem..no vážne :)
hlavne budem na to myslieť..nie myslieť, budem mať na pamäti..nie na pamäti, inde..a veď rozumieš
vďaka..cením si, no
31.03.2012 18:59 Marta
avatar áno, JJ, vystihol si to..střípek z hlubin môjho příkopu
vďaka
31.03.2012 19:01 Marta
avatar uf..inženýrské dílko?
akože presne postavené, či?
veď ani technicky slovník som nepoužila..jojha
:)
31.03.2012 19:01 Marta
avatar ..ďakujem, priatelia
31.03.2012 19:48 rajmund
foto Konstrukce:)
02.04.2012 12:11 rezka
avatar náš malej předškolák jednou řekl : každej máme svou barvu, trochu je pocákaná tátou trochu mámou, ale hlavně jsme sví sami po sobě jsme, to nám nikdo nikdy neveme, někdy to bolí ale je to moje..
10.04.2012 08:46 Marta
avatar a tento som si nechala na koniec..ten komentár sa mi najviac páčil
to kratučké: bolí?..žiť nemožno bez bolesti
to má byť kurzívou..je to dialóg..dieťa sa pýta, otec odpovedá
ale máš pravdu
asi som necitlivo zhrnula to, čo otec vlastne povedal..v snahe zhutniť..ináč by tam stálo "..jasné, že bolí..myslela si si, že keď som veľký, tak nebolí? aj otca bolí, keď sa poreže..vždy to bolí keď sa niekto poreže..každého bolí..niekedy viac, inokedy menej..aj umrieť sa môže......" a pritom si oplachoval tvár prúdom vody, do ktorej tak žblnkotavo vydychoval, či fúkal
..mne, ako decku, z toho pri nočnom fňukaní vyšlo to, čo som zapísala..mienila som to ale ako odpoveď otca, no
..kurník, ako mi je ľúto, že som nasrala..uff, tvojho čitateľa..rozumiem, ako to myslíš..tak sa mi to tvoje rozhorčenie páči, joj /no prepáč/
ďakujem za tento komentár..posunul..myslím..mňa
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop