Tak a dost. Řekla jsem a pak jsem se nějakou dobu bála zeptat co mi na tom textu vlastně vadí, protože mi bylo jasný, že nevím.
A pak mi to došlo.
Ta přímočarost.
Ale o moc dál se už v argumentaci /jakže?/ nedostanu. Nevím prostě tisíckrát nevím a štve mě to.
Je to prostě jinej druh vyjadřování, než jsem zvyklá, to tvoje psaní.
Každá báseň /podle mě/ něco říká a něco si taky nechává pro sebe. Ta hranice mezi mluvením a mlčením v básni je dejmetomu nějak nastavená. Pak máme básně na krátkých, středních a dlouhých vlnách, básně které kmitají téměř pod hranicí, téměř nad ní, nebo přímo kmitají kolem té hranice. Básník si s tím kolem toho nějak hýbe a má radost, že mu to šlape. Tys ale pohla přímo tou hranicí. Trochu mě to vyděsilo.
Takže vím, jistě vím, že si na tebe prostě nepřijdu. Jsem nucená respektovat Tvoje vlastní hranice a pravidla. /jakoby nějaké byly... jsou? pokud ano, stejně je nevidím, takže tenhle můj komentář je víc než pochybný... ale tak to vidím no./
jo, Jarku! sice působíš jako trochu nespokojenej čtenář, což beru, ale docela mi šlo o to, aby se tenhle text nepřečet. aby v něm byla ta doba, nános na dřevě dnů, otvírání oken, drhnutí zápraží, ošetřování ovcí, třeba, nebo jiný drhnutí... od jednoho řádku ke druhýmu.
ovšem mi též říkáš, že sem asi zase víc práce nechala na Tobě.
tak jsem ráda, že mi to říkáš.!
no co, když luisa i jarek už to řekli... ta forma je zvláštní, nevim jestli dobře nebo špatně zvláštní, což je zvláštní, ale já to u tebe hrozně těžko rozlišuju... což neznamená, že tě nečtu ráda a i sem se vlastně vracím... já jen, že já to zkoušela přečíst nahlas a hrozně mi to padalo ve třetích řádkách obou strof, resp. na začátku. jako bych ty první dva přečetla jedním dechem a ve třetím musela zpomalit... je to zvláštní na tak malý ploše, vůbec sem se mezi tim nestihla nadechnout. Je to pro mě trochu hůř stravitelný, převaluju to v puse a nevim, jestli se mi to líbí nebo ne, ale sem schopná na rovinu říct, že na tom něco je. Já nevim, jak se vyjádřit líp, snad že někdy je to tak proti mě naformulovaný, že mam pocit, že mi to musí useknout hlavu. Taková léčba šokem to je a já mam většinou léčby šokem tendenci vnímat pozitivně, protože člověk si tak jede poklidně v tom svym a najednou prásk a je to jinak... takže tak, no.
vlastně i Luiso, chtěla jsem poprosit, jestli bys prece jen nedovedla trochu rozvést aspoň tu "přímočarost", čtu to od Tebe trochu jako, že tam je pro Tebe něčeho málo,
ale to fakt jen hádám, tak mě zajímá, co pro Tebe znamená přímočarost, protože když MNĚ napíšeš
je přímočarej
je to jasnej kompliment
a když ale k tomu slova vadí a vyděsilo... váhám.. a chápu jen něco (jako vždycky, he he)
a jinak..no prostě to vzniklo... a pro mě je to bohatý na obrazy něčeho lidskýho, tak jsem si říkal..je to poezie..? zeptám se poetikonů !
Děkuju. hm hm.. umíš se vyjádřit tak, že to člověku zarazí páčidlo do rýhy mezi to, co si myslel, že do sebe zapadá... dobrý. mě totiž baví přemejšlet, takže vždycky uplně za takový děkuju (za Indigo, vždycky..!!) a nějak to často svedeš tak, že mě to zase baví vědět, že mam kus života před sebou, aby to bylo i v mym textu. budu přemejšlet (zubatej úsměff) jo. nedá mi to, budu .
No, jestli bych to dovedla rozvést.
Pro mě je přímočarej text automaticky špatnej. Víš-li kudy se básní vydat už dopředu, báseň tě nic nenaučí.
Moje pojetí poezie ale je asi zase opačný extrém, píšu předimenzovaně, nejsem toho jinak schopná, moje texty jsou autistické.
Ale mám ráda jednoduché texty, věř mi že mám. Jenom nesmí být jednoduchý jima projít. A to tady trochu bylo. Věděla jsem proč a o čem. Nevěděla jsem proč píšeš, když to taky víš.
Asi tak. Jsem ráda za diskuzi :)
Předně, Luiso, velice si vážím Tvý ochoty k diskuzi. Opravdu je to rovina, kterou jsem zde na poetikonu doufala najít.
U hry v šach je pro mě ohromně významný, že se tahy hájej samy, že nemusíš říct ani slovo, ani k pochybným pohybům a že teprve v horizontu se ukáže, nakolik byly důmyslný, či nikoli. Možná to maj hry společný, ale u šachů to vnímám velmi silně, nevzdělaná v taktikách, vnímám pozvedaný obočí a dotahuju k překvapení, někdy. Nabídneš, získáš, ztratíš. A význam ztrát i váhání se zodpoví sám.
"Vrabec poskakuje po verandě. Má mokré nožky." mý oblíbený haiku
nevím kolik a jak, kdy přestat a nakolik vyzní, záměr vnímavýho ticha
odžívám si to (řeklo by se učím se, ale to snad ani skrz texty nejde, skoro.. skrz diskuze jo)
ta forma tady..to "snadný projít"
úder sekerou
a nádech, napřažení
td
chchchchchchch
td
chchchchchch
co na tom JE, nevím, co v tom MÁM, vím a co vnímáte vy čtyři, vybrané čtenářstvo, rozrozumívám díky vašim slovům.
v pořádku tak a děkuju.
nesmí být jednoduchý jima projít
to je něco cos' řekla zas!
avi i ostatním, pro případ zájmu o diskuz a jako úklona pro kus věnovanýho prostoru.
jako avízem oslovenej jen chci říct, že doufám v to,
že jednou přijde vzájemný z voka do voka, aby sme si
svý rytmy a melodie do ucha řekli, a pochopili znění toho
druhýho - to k těm "chchchchchchch" - net je skvělej,
ale nemůže suplovat všechno...:)
přítel v zimě - chápal v tónech
v tónech mlčení nesdělitelné roky
Takže nejspíš čtu první i druhou část souběžně, tedy první řádek první k prvnímu ve druhé atd.
Ale má to mouchy. V čem? Je vidět už v soukromém mém přepisu, kterého se právě takto chápu, bych se co nejlépe dostala do středu (zda-li tak przním Tvůj vstup, je mi líto, jinak mi nelze).
Dál v tom, že bych raději důraznější doslovnost a ta si příliš často nezavdává s melodií nebo rytmem. Především slovosled a krácení, vpasovávání do střihu táhnou tu věc na dno.
Takhle není dle mého o básničce, je spíše o poetické myšlence a největší problém bývá vždy její sdělení. Tedy její úchop hned na několika úrovních najednou.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
