Takové rozostření mi vyhovuje. Člověk někdy bývá unášen v životě více protichůdnými proudy. O více lidech nemluvě. Někdy je ty proudy spojují, jindy rozdělují.
In...hledali se, jako na oko lhostejní, jsem myslela...a báli se, že už, lhostejnost z hrdosti nebo tak nějak, zavřela cestu...asi zase budeš šílet, nad mým výkladem:)
milá in
v básni je veľmi dobré keď hovorí tvoje vnútro
len ho nechajme hovoriť
lebo náš mozog na báseň nestačí
na vyvolávanie hlasov z dnu
postačí pár dobrých naoko nepostrehnuteľných momentov
ako napríklad nechať znieť text ktorý prichádza
niekedy až mantricky
v tomto prípade:
striedanie spoluhlások: hl lh hledali se lhostejní
toto voronke prišlo na um úplne mimovoľne
a to je dobré
pokračuje to opakovaním ch:
v rozcházejících se cestách
až strach
a básen začína i končí hláskou h:
sú to maličkosti ale dávajú mi vedieť
že autor si nevymýšľa
je na jednej vlne s tým
čo z neho hovorí
o to dôležitejšia je potom celá výpoveď
veď nie je z tohto sveta
ale je určená načúvajúcim
ako návod na použitie života
Dali, víceméně souhlasím. (A teď, i pro Vorču, jen pro mě bylo důležité jak odpoví na můj dotaz.) Čekala jsem, že mi Vorčo, odpovíš, že lhostejnost je pouze stav, kdy člověku dojdou síly, pro to všechno co opisuješ...
Když jsem tento text přečetla poprvé, bylo to tam (o čem že dali). Říkám si, není tak zcela typická ''Voronovská'' a tak čtu se zájmem znovu.
A já se ptám lidi, jaký je rozdíl mezi autorem který neumí psát jasně a autorem, který umí psát nejasně. A tam také směřovala má první otázka.
Schází mi detail, příznivý moment i pro mozek. Nelze oddělit tyto atributy. Nelze očekávat od čtenáře, že se bude chápat textu pouze vnitřním nazíráním. K čemu by potom bylo slovo? Slovo je nosič mnoha možností. Slovo je jako peníz, má dvě strany. Na jedné straně význam, na straně druhé citové zabarvení. Autor by měl pracovat s obojím. Slovo zastupuje pojem, kromě jiného jako je hudebnost, nebo expresivnost apod. a v každé jedné jednotlivosti se vyznám slova vymezuje do celku, kdy dejme tomu i takový ''estetický účinek z hloubi'' by měl dávat smysl, pokud jde o dokonalost poezie, jak ji vnímám já sama.
A to je to, co mě povětšinou u Voroniných textů drásá nerv:) (tady obzvlášť), že pokud má tedy světlo prorazit tmu, pak básnický jazyk souvisí těsně a bezprostředně i s výrazem souvisejícím s myšlenkovým procesem, neboť slovo a jazyk je dozajista naše pojítko se světem.
neodpoviem ti na otázku ako je to s ľudmi
ktorí nevedia písať jasne
to neviem ani ja sám
neviem ani ako je to s ľudmi
ktorí vedia písať nejasne
neviem ako je to s ľudmi ktorí jasné veci pokladajú za nejasné
to si vydiskutuj s nimi
ale toto je jasné:
až strach
spojil skutky
kdy doufali v další záchranný břeh
nikdy mi nezáležalo pri texte
kto ho napísal
dôležitý je odkaz
matka vždy vie
čo jej dieťa potrebuje
i z blábolu ktorým sa jej prihovára
nemá zmysel klesať na úroveň nemluvňaťa
aby sme niečo povedali
to je fakt
ale fak je aj taký
že nemluvňaťami vlastne sme
keď chceme vyjadriť božské
Pokud hovoříš o poezii, nelze s ničím cos řekl nesouhlasit.
Pokud jde ale o text. Autor se intiutivně zmocňuje svého poetického podkladu, no, kde rozum analyzuje, tam se ono uvnitř chápe abstraktního děje na základě čehosi nevyslovitelného, nicméně kde ale já jako čtenář musím rekonstruovat na základě jakéhosi autorova souboru osobních poznatků a tam je právě slovo řekněme na čtenářově pitevním stole.
Já samozřejmě chápu co chceš říci, však apeluji na jakousi průrvu v textu, která by mohla pronikat lépe k jádru svým vyjádřením. Nejde přece jen o duševní tvůrčí soustředěnost a mě tam ty lhostejní připadají sami poněkud nevyvinutí pro sdělení. Možná by postačilo doplnit jediné slovo. To je to o čem tu stále...
voronina báseň je presná
nemožno vybrať ani doplniť jedinké slovo
ak sa ti nepozdáva
povedz si:
toto je mimo uhlu môjho pohľadu
alebo ešte lepšie:
skúsim sa pozrieť na vec takto:
autor sa vzdal svojho zmocňovania sa poetického pohľadu
rozum je príliš primitívny nástroj na analýzu textu
dej v tomto prípade vôbec nie je abstraktný
a čitateľ by nemal rekonštuovať na základe autorových poznatkov
ale mal by vnímať božie slovo
ono bolo na počiatku a je aj dodnes...
autor textu je v tom nevinne
bol le oslovený
Voron, v pocitovom registri, ktorý sa usiluješ zachytiť, často nahmatám smútok, zmätok a pochybnosti..sem tam pribúdajú osamelosť a túžba po šťastí.. a ešte aj prázdnota
napriek tomu mi tvoje texty nevyznievajú depresívne..naopak.. dominantným je pozitívny i keď nie vždy vyrovnaný vzťah k životu
povedala by som, že pri tomto texte je úplne zbytočné snažiť sa nájsť v sebe odpovede..kto, čo a prečo?
jednoducho hovorí..oprostený od tvojho zvyčajného nutkania zostať verná obrazu o sebe /prepáč, tak to cítim :)/
myšlenka, nebo poselství toho textu je asi jasný
přece jen druhá část textu i když vím co mi říká, ke mně tak nějak nemluví plynule, prosté spojení těch slov jakoby do jednoho celku je mi daleko míň přirozený, asi za to může záchranný břeh, to spojení jakoby ani nebylo česky
Jardo...se záchranným břehem jsem taky měla trochu problém...z hlediska toho, jestli to nezní klišovitě...nakonec to však zvítězilo nad možnostmi jinými, neboť to nejvíc vyjadřovalo to, co jsem chtěla říct
myslím, že když jsi ztracený v moři, že nejvíc uvítáš ten břeh
nojo, jenže spojení záchrannej břeh je jakože sou i břehy kterejm se teda zachraňovat ale vůbec nechce no, nevadí mi záchrana, nevadí mi břeh, jen to spojení v jeden obrat mi prostě nejde do hlavy no
jinak já v moři bez kruhu bych ani na břeh nestačil pomyslet, kdysi sem s kruhem a dvouma rukávkama přeplaval takovou 50ti metrovou louži, takže dobře vim o čem mluvim
Oldřichu...asi každý má nějaké oblíbené barvy a tím pádem logické, že každému zabarvení nemusí sedět...myslím, že já je pro tebe mám asi namíchané nějak zvláštně...a možná jsi jen trochu konzerva na ty moje:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
