Špatného manžela lze zcela jednoduše opustit a začít znovu. S dobrým manželem musíme vydržet celý život. Proto není větší trest pro ženu než dobrý manžel. (Ephraim Kishon)
opalovala se jako když smaží vajíčka
na přepáleném tuku rozpraskanou kůží
s chloupky na pažích do sametu
chtěla jen modrý
chtěla zavřít oči a už se nevrátit
nebo se probudit jako někdo jiný
v domě o tisíci ložnicích
v domě bez kuchyně
a když se otáčela tak i s nábytkem
a hudbou v temeni příliš nahlas
jako když za vámi někdo hraje na housle
rozřezaným smyčcem
znepokojivě do strun
někde odkud nemůžete utéct
dveře výtahu se zavřely a nikdo nikdy
nestiskne tlačítko
směrem dolů
řasy si malovala jako by si měla vypíchnout obě oči
přesně tak do pruhů jako její matka
když spolu ještě mluvily
nikdy nepřestala opakovat
jsem tady
jsem tady
pro ty co by to náhodou nevěděli
pro ty co do odrazů kladou své jméno
jen aby na ně nikdo nezapomněl
od Stinohra
dne 25.04.2013 12:42 ·
11 Komentářů ·
611x čteno ·
(Dům bez kuchyně je vykřičený. Mám občas dojem že o nich píšeš a pak z toho zase je nějakej domeček pro panenky a já jsem vedle :))
A jinak - tohle prostě je skvělý, je to poezie, mám taknějak radost, protože to umíš a co já bych za tohle dala.
Taknějak mě ten text povzbudil. Že ještě ta poezie, no, že to s ní ještě není tak špatný, když někdo dokáže takhle psát, co víc, ještě palec zatřepání řasama a že jsem se stavila ráda.
jardo.. nejvíc hraju, když se snažím být sama sebou... holky na kluky, kluci na holky... a nejradši mam lidi, před kterejma nic hrát nemusim a taky je spousta lidí, který bych mnohem radši neznala...
a jak si vypích ty vajíčka, tak sem si uvědomila, jak moc často tenhle motiv používám a že asi bych si měla dát ňákou bezvaječnou dietu.
Lui... vykřičený? :)) to mě nenapadlo, ale tohle vysvělení se mi líbí a vlastně není zas tak daleko, no jo. A jinak díky a je zajímavý, že totéž si já řikám u tvejch textů. no co, no, jdu se nařasit, abych mohla taky třepat.
mně se zas vybavujou ty tvoje "výtahy" taky se k nim často obracíš :-) takže výsledek všech komentářů je asi " z výtahu si udělala kuchyň a v ní smažená vajíčka" :D...teď vážně, dobře jsi to dala :-)
no jo, vor, výtahy taky a řasy a tak... ale tady jsem v tom tak trochu nevinně, může za to Aronofsky a jeho Requiem za sen, na kterej jsem koukala a tam holt to všechno je, no :)) ale díky, je to tak, jsem holt monotématická, zkusim s tim něco udělat... ale nic neslibuju, hehe.
Oldo: já bych ti to zazpívala, ale obávám se, že by to jeden z nás nemusel přežít :) nezpívá to, no, nezbyde mi nic jiného, než ti dát za pravdu. chjo.
Díky za komentáře... vždycky se tu na ně těším, vážně ano.
Co mi vadí, je ten neosobní způsob-ona něco dělá...a rozšířuješ ho o prostor, kdy mluvíš k jednomu čtenáři, jako k davu-za vámi hraje. Když už mi o ní vyprávíš, chtěla bych, bys mi alespoň tykala, jinak tu pravdu stavíš někam, kde se mi v ní méně věří.
Kromě toho, připomněla mi jednu z Tvých próz - ta o těch měnících se místnostech a věcech, plovoucím nábytku a něco s byciklem. Pro mě se opakuješ.
Víš, tuhle jsi někde psala, že Ti v poslední době nejde psát. Zkus to jako tréning, rozhlídni se po pokoji a vyber si jeden předmět, byť naprosto nepoetický, jedno jaký a napiš o něm text. Potom jiný předmět a zítra další, pozítří znovu. Za prvé Tě to přivede na jiné myšlenky, za druhé zjistíš, že psát se dá prostě na jakékoli téma a za třetí pustíš se toho do čehos to zabředla a otevřeš si nové dveře.:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
