Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » letitá a upršená
letitá a upršená
v deštích co rvou poslední zbytky
hávu osamělých podzimních stromů
postává smutná víla
tam    někde    na konci trajektorie blesku



říkáš "mám tě ráda"
a srdce bije    do rytmu těch slov
chtěl bych tě oblíct
do svý starý flanelky
(proč jen všem holkám tolik slušej ty o pár čísel větší košile
to nevím dodnes, jen že v nich vypadaj úžasně)



v temný míse noci mrholí světlo
v drobných kapkách, váhavým krokem
těch co jim jedno kam jdou
rozestmívá vědomí
že na žádný cestě nejsme první



odpovídám "miluju tě"
a splétám do copánku naše hlasy
únos, to je to pravý
někam daleko, do lesů
(postavil bych krásnou předsíň z větví    jen pro tebe
to aby jeskyně nebyla jen obyčejnou jizvou skály)

v tichu tě    i vnímám
stejně jak v úponcích popínavých trav


Komentáře
30.04.2013 15:47 Vorona
avatar pamatuju si to místo s těma velkýma flanelovýma košilema, ale nevím, jestli jsi ji ještě nějak neupravil...mám ráda ty tvoje básně, i když nějakou výhradu bych taky možná našla :-)
perfektní závěr tady, i ti to věřím:-) palec:-)
30.04.2013 16:29 Jaroslav Vraj
avatar no jo, ve velkejch flanelkách jsou ještě zranitelnější
a něžnější...
mrholí světlo, rozestmívá vědomí...
to slovo si zaznamenám

Kdybys ji recitoval, a já text neznal, asi bych byl
po posledních dvou verších překvapenej, žes ji
takhle ukončil, že už umlknuls. Nečekaně, možná záměrně
do ticha sice - ale co mi tu chybí,
a proč mi to tu chybí?
Nebo sem ještě nechtěl, abys tak brzy skončil?
skvělá předposlední, spletená v jeskyni
30.04.2013 17:17 rezka
avatar r,2005 jo, ten byl plodnej, a úžasnej, úžasností poprvé čteného a stále působí jako čtena poprvé, (ačkoli ji znám zpaměti)
30.04.2013 17:49 Stinohra
avatar oceňuju konec trajektorie blesku a jizvu skály.. jo jo... jen sem asi uplně blbá, páč sem si vždycky myslela, že flanelky neslušej vůbec nikomu. hehe,.. sem si řikala, že snad neexistuje báseň, kde by se vyskytlo "miluju tě" a "smutná víla" a přišlo by mi to dobrý... no tak jo, tak sem se teda asi spletla, no.
01.05.2013 18:14 Marta
avatar odpusť, no prvé tri verše som si vybielila

tam někde na konci trajektorie blesku
toto ma vtiahne priamo tam
do nostalgie rozhovoru seba so sebou

a opäť mi čosi prekáža
pokus o tajomnú atmosféru, či čo to..temná mísa noci /oh, nechci vedieť, čo mi to asociuje/..a potom na žádný cestě nejsme první..sťaby ponaučenie..asi preto mi to neštimuje..čosi sa vo mne búri..nenachádzam ťa tam ?

no a budem hnusná i ďalej
lebo básenka pre mňa končí tým mnohoznačným
aby jeskyně nebyla jen obyčejnou jizvou skály

ten predposledný verš, s predlženou medzerou mi až trochu prekáža..nesmej..akoby ju ináč nevnímal
no v tichu i áno v tichu tě i vnímám..uff

.

resumé: pre mňa sa báseň odohrala v druhej a tretej strofe
a bolo to príjemné..tam som si vedela pripojiť aj tvoj hlas
05.05.2013 17:07 cvrcka
avatar jsem teda taky ráda, že se trošku ukazuješ, osobo :) ač z dřív? ale asi máš v ní pořád kus, tak super.

já nemám k ní ani k Tobě nostalgii, takže dám nezaujatě...

první dojem byl jasnej.. docela dost obratů, který bych teda až tak číst nemusela... ovšem, jako celek i tak působilo věrohodně.. - vykládám si to tak, že z toho textu trčí kus starýho chlapa, kterej psal ještě dřív než vzniklo slovo Klišéé

(a tím míním...hávy stromů, smutná víla, mám tě ráda, mrholí světlo v drobných kapkách, miluju tě, hlasy do copánků, únos - to všechno omílané mockrát už.. - od tý doby, co slovo klišé vzniklo, jsem moc mladá, holt)
nicméně..
srdce bije do rytmu těch slov
- to mám tě ráda pozvedá
mísa noci, parádní (ovšem světo ba se na ní možná spíš v kapkách vysráželo..?)
nejsme první, jizva skály, předsíň z větví,..JO
copánky.. i přes poměrně objevnou souzvučnost s vlasy, pro mě přehnaný, tady

konec totožně s Martou, jen já čuju v tom záměr.. ono taky bejt někomu vílou není zadarmo, žejo,

no ale jak sem řekla rovnou.. celek mě až překvapil, že přes to, přes to všechno...zůstává takovej syrově opravdovej. myslim, že tim chlapem, fakt. tož na zadku nesedím, ale děkuju, za zážitek..přímně.


ještě dám jednu .. co mi tady .. snad že... měl mě rád a já ho milovala .. a jeho vobrofský košile..

Postavils‘ přístřešek v stínu mejch čar
spí se tam jako v pohádce.
Kudy je člověku dát se pak dál,
když praskne struna k hádance?

Postavils‘ přístřešek z vůní mejch snů:
Z komínu – pára od pusy
Co můžu vyčíst z okvítků..?
Od podlahy až po strop – Ty.

Postavils‘ přístřešek, ... chtěls‘ to tak, viď?
holkám to sluší v bezpečí
když člověk z hádanky odhalí píď..
čemu ten kousek nasvědčí…?

nakolik zrcadlem , sám si -- zdar a sílu dál, logiku.
07.05.2013 14:47 Luisa
avatar Chtěla bych od Tebe číst něco novýho. Ne proto, že bych si myslela, že poezii je nutný psát průběžně za každou cenu. Ale protožes to byl Ty, myslím, kdo přirovnal funkci textu k jízdence, kterou někdo podá někomu jinýmu na ulici. A tuhle jízdenku jsem už projela. Přemejšlim jak je možný že znova mě už nikam není schopná dovézt. A nevím. Je fakt, že básně by měly být asi trvalejší, aby je člověk moh číst pokaždý a aby vydržely. Tady mi to nefunguje. Nějak Ti ten text nevěřím. A nemůžu si vzpomenout jestli jsem Ti ho věřila, když jsem ho četla poprvý.
25.05.2013 12:35 Wopi
avatar Já s mojí pofidérní pamětí můžu číst klidně znovu. Tak Ti rovnou picnu palec a vzdám se komentu.
01.06.2013 22:08 Indigo
avatar Já si ji jakože taky pamatuju, tedy především tu část o flanelkách a zmínku o trajektorii blesku.
Napadlo mě, že je zajímavý předkládat stejným lidem v různých údobích a sledovat jak jaksi po čase působí a srovnávat. Přiznám se, že si svůj poslední koment pod touhle (nejspíš ještě na Mezeře) už nepamatuju, takže napíšu nový.
A taky, že nejspíš tím znovukomentováním posunuješ laťku pro autora ještě krapet výš, ta porovnávací zjištění, ale nejsem si jistá, zda-li jsi ji nějak nově nepřekopal.
Takže, trochu něco z pohádky, trochu reality a sem tam zaujetí hodná metafora.Dneska mě nejvíc štve ta pohádka, asi že u mě navozuje klišoidní představy (i když si myslím, že pro ty přemostění jsi chtěl), ale mám ten vjem, že přesto jsi schopen udržet tak nějak v mezích mého čtenářského zákona.
Palec Ti nedám proto, že jsi dokázal napsat už lepší a taky proto, že na palec to nevidim.
A ještě něčeho jsem si všimla.Víš, jak jsem prve mluvila o tom, že nespokojený čtenář (v uvozovkách) je výhradně chybou autora? Domnívám se, že tohle je jedno z těch děl, kde od každého trochu, by si všichni našli, jako bys hledal způsob jak promluvit ke všem skupinám čtenářů. To mou úvahu o teorii obsáhnutého čtenáře značně posouvá, i přesto, že na mě jsi v tomhle textu prostě moc nemyslel (prostě obecně).A že zavděčit se všem...nemohl jsi, páč jsi mě ještě neznal.:D
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop