Já myslela realistické obrazy, no, každopádně ale i tu souhlasím se Stínohrou, že "malování je proces, fotografie okamžik". Ono jaksi docílit obrazem okamžiku je dost těžký, to jsem zase chtěla říct já a v tom vidím tu hodnotu malování navíc.... a tak jsem ráda, že tu ta diskuse vznikla.
Luiso, po čtení Tvých ohlasů na toto "dílo" mě zaujal tento Tvůj výrok" "Seš v pralese. Jsou dvě možnosti. Buďto vyrazíš po už prosekané a vyzkoušené cestě. Nebo vyrazíš zcela jiným směrem kde ještě není prosekaná cesta. V prvním případě dojdeš jistě dál. Ale možná nedojdeš ani na konec prosekaného a sám neprosekáš nic. Pokud si budeš cestu prosekávat od začátku, zůstaneš skoro na začátku, ale máš jistotu, že jsi něco prosekal sám. Obě cesty jsou krásné. Já pro sebe preferuji tu druhou..."
No já právě taky.
mám tu čest být občas nablízku jednomu příteli
kterej je podle mejch parametrů prostě geniální. všestranně neobvykle nadanej.
přistavila bych se s jedním momentem, kterej mi nabídl k porozumění... (já osobně jsem dost staromódní, velmi souhlasím s cestou, procesem, který obohacuje - po celou dobu - výsledek, až tento je plný té práce - no, sáhnu k Exupérymu, parafrází a jen ku příkladu, "i výjimeční géniové opírají se svými výsledky o snahu všech průměrných a podprůměrných, o _podhoubí_ "...duch citadely sídlí v i kamenech, který nekdo otesal do kvádrů a v prachu, který nosí poutníci na botách, to já..)
Nicméně...
ten proces, ze všeho nejvíc obohacuje a zušlechťuje onoho tvůrce. On se jím stává, uskutečňuje.
Pro - v našem případě - čtenáře je klíčový, co je schopen vnímat z výsledku. A pokud je ve výsledku obsažen prožitek, sdělení, který zase jeho vede dál a pokud se tvůrce naučí udělat to jedním tahem štětce, nebo vnímavostí pro okamžik, kdy zmáčknout spoušť...
Přítel mě naučil, že ...taky lze pořád něco dělat, účastnit se procesu, ale přitom tlouct prázdnou slámu.
někdo maluje a při tom se stává tak úplným člověkem, že pak potká děti a umí je rozesmát a něco naučit během pár minut, někdo tráví hodiny ve škole, diskutuje a rozdává se a pak jde a zmáčkne spoušť, nebo přeloží dvě stébla přes sebe pohybem, u kterýho se někomu zatají dech.
Pak jsem taky chtěla
že poezie je poezií hlavně tím životem uvnitř - ne že hopsá, ale že hovoří o životě doopravdy, proč jinak?
no a programování je jednoznačně součást života, už, a je to i proces, btw :) (a je to umění, jako všechno, co se člověk musí naučit _..._)
a znám několik programátorů s tak rozsáhlým vědomím, že by mohli být mistry kaligrafie, obrazně, vnitřně, nebo tak.
Haha, cvrčko, přesvědčilas mě, naprosto. Takže asi jen díky a že... tohle neříkám často /ale o to radši/. A že je fajn, že tady je tohle dílo, Wopi. Fakt.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
