co zbylo z léta
na dně šálku
žiletka ze rtů
flamendry z ulic
nesmíš-se-holka-tak-bát
na stole v kávě
plavou mi plachetnice
po okraj plné kůrek a myší
ten tvůj úsměv
hrajou dokolečka
v uskřípaným gramofonu běž-doprdele-maličká
nevíš kam plavou
flamendrujou
zmrzlinou v kávě
a já mám děsnej strach
že tam kdesi utopili slunce
koukáš na špičky bot
pro krásu cetek smutek v žumpách
ani se nestydíš
jako ten soumrak
tiskneš si řasy
na stole u kávy
v sedlině tiché oči
odnesla servírka
nadobro utopené
tak teda píšu že ráno potkáš
v kočičích hlavách
můj úsměv
kterak tam vříská
the stages of life
už-budu-vždycky-milovat
od Luisa
dne 30.03.2012 00:17 ·
12 Komentářů ·
538x čteno ·
Přirozené slévání. I když tlumené pasáže střídají výkřiky, zdánlivé přichází ke skutečnému nenásilnou cestou.
Závěr mi mírně odsypává z prvního vjemu hlavně pro posledních šest řádků a vlastně nejsem schopná říct přesně proč. Nejspíš je vnímám drobet dekorativněji, tedy na úkor závěrečné myšlenky.
pro mě to asi není, z textu mám dost rozporuolný pocity, a to hlavněkvůli tomu členění do veršů
spíš bych sloučil větší celky coby verš, protože je to taková vyprávěnka, asi bych i použil velká písmena a interpunkci a vlastně ten text posadil do gramatických vět.
Asi rozumím rozporuplnejm pocitům i poznámce o rozsekání do veršů. I na mě jako na autora je to rozházený a nejednotný. Jo, vnímám to asi podobně. Kdysi jsem četla příliš často Wolkera, je to tím a parádně mě to štve, protože kdykoli proti tomu zakročím, vyleze mi z toho slabej odvar nonsensové povídky což považuju za degradaci poezie, protože to, co psal Wolker za poezii považuju, bylo by mimo zabývat se tím, jak moc stihl rozvinout svou formu. Degradaci v tom smyslu, že se to dostane do prózy. Nonsensové povídky teda rozhodně nijak snižovat nechci. Asi tak. Zkouším, no.
Závěr mi mírně odsypává z prvního vjemu hlavně pro posledních šest řádků
(...)
na úkor závěrečné myšlenky
No a pak nevím, kde tu závěrečnou myšlenku hledat, když se podle Tebe sama odsypala.. Možná Ti rozumím, ale možná taky ne.
Vorona... Jsem ráda, že se Ti líbí, překvapilas mě, no.
Oldřich... Opakuju se od první básně, kterou můžeš znát a vím to. I obsahem. Chm. Nepíšu pořád stejně, abych Vás vodila za nos. Vodím sama sebe za ocas. Záleží na tom, jestli se na něm oběsím, nebo z něj někam spadnu. Asi sis nezasloužil takovej žvást, ale je to jediná volně dostupná pravda o mé "poezii". Luisa už mě za ni nějakej pátek proklíná, ale jo, uvidíme.
Tak jinak.Štvou mě ty kočičí hlavy a nejvíc ze všeho ten závěrečný verš.Ne proto co představuje, ale jak je vysloveno a s čím pospojeno.Prostě jsi mi to všechno co jsem z textu měla, tím ukončením zase uzmula.
Ale ber to tak, že jsem prostě jenom někdo kdo čte.Nic víc, nic míň.
Mě zase štve, že mi tam nebyla dána kurzíva, ale nevím, kde tu je ta správná lampárna. Jinak už chápu. A máš asi větší pravdu, než si můžeš třeba myslet.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
